Americká dálniční realita

Není tomu tak dávno, co jsem byl služebně v Chicagu. Cestou zpět si to šinu po dálnici, bedlivě sleduji provoz přede mnou, za mnou a po stranách. A samozřejmě značky, které ukazují kolik je povolená rychlost.

Americká policie většinou toleruje 5 mil v hodině plus. Jedete li více, můžete si zadělávat na vítr v peněžence.

Tak si to jedu a jedu. Dodržuju rychlost, řidiči za mnou vztekle troubí a mají záchvat že na 65 jedu 67 či 70 maximálně. Zuřivě mně předjíždějí a ukazují , jedni prostředníček, druzí si klepou na čelo. Frrrr. Jeden kolem proletěl odhadem 80, druhý možná ještě rychleji. No co jsem v klidu. Mým přáním je dostat se z bodu A do bodu B a to pokud možno bezpečně.

Najednou to za mnou zabliká. Jooo diskotéka. Highway patrol. Znejistěl jsem a zapátral v paměti. Hmm kde se tady vzal, zamračil jsem se...Nedá se nic dělat, odpočívadlo je kousek a tak tam zajíždím. Zastavuji, stahuju okno a připravuju doklady. Po chvíli přichází policista, v typickém kloboučku a s úsměvem prosí o řidičák. Podávám mu jej. Kouká na průkaz na mne a znovu na průkaz a pak s nemizícím úsměvem žádá ať vystoupím z vozu. Jde do tuhého.

"Pil jste alkohol?"

"Nee, jsem abstinent."

"Nějaké léky?"

"Tss ráno Norvasc na tlak, jinak nic."

"Omamné látky?"

"O co jde?" Začíná se probouzet moje ostravská povaha..

"Prosím vás, nepil jste, nejste pod vlivem a doklady máte taky v pořádku, tak proč jedete tak pomalu???"

"Prosím??? "

Najednou cítím že je nervozní policista, více nežli já. Vysvětluje mi, že mne zastavil, protože bylo podezření že jedu "nezvyklým" způsobem a tak nabyl dojmu že se mnou něco není v pořádku.

Oponuju že na ceduli bylo 65 a ja jel maximálně 70 a ptám se proč tedy ty cedule stavějí když pak dodržování pravidel vadí. Jeho nervozita o poznání stoupla. Ono to totiž není jako v Česku, kde Vás policajt zastaví a může Vás zbuzerovat jak se mu zlíbí a Vy prakticky nemáte možnost obrany. Tady si policista každé zastavení musí zodpovědět a pokud se ukáže, že se jednalo o omyl nebo dokonce vyvstane podezření ze šikany, ojojoj, milého policistu čekají napínavé chvilky.

A tak tam stal, žmoulal v ruce mojí náprsní tašku s řidičákem, ID a služebním průkazem a mně došlo o co tu jde. Některé s těch hovad, které kolem mně proletělo stovkou, prostě zvedlo telefon a zavolalo na mne policii. Nikde totiž není tolik udavačů na čtvereční míli nežli v USA. Je to národní sport. Ve městech vidíte nápisy jako " sousedská hlídka vás sleduje".  " Pokud něco víte nahlaste to". " Podezřelé aktivity budou hlášeny policii". Takže se našel snaživec a zavolal a nahlásil.

Situace mne přestala pomalu bavit.

"Podívej, necháme toho. Nic jsem neudělal, jedná se prostě o omyl, tak půjdeme každý po svém."

Policistovi zajiskřily oči. Vrátil mi doklady a zasalutoval. Pochopil že od člověka s přízvukem mu stížnost nehrozí. Popřál mi bezpečnou cestu a pomalu odchazel do svého vozu. Díval jsem se za ním a pak dostal nápad.

"Moment." Zavolal jsem na něj a otevřel kufr, kde jsem měl nákup z českého obchodu v Chicagu.

"Máš děti?"

"Dvě holky"

Dal jsem mu několik krabiček rumových pralinek.

" Řekni jím že je to pozdrav z České republiky. To je v Evropě. A není to v Rusku"

Hned jednu krabičku otevřel a zjevně mu chutnalo. Podali jsme si ruce na rozloučenou.

Cestou domu jsem pak přemýšlel, jestli by se mi tohle mohlo přihodit v Česku. Asi sotva.

A závěrem malá rada pro všechny kteří se kdykoliv do USA chystají a plánují cestovat autem. Nebojte se policie. Policisté se k Vám vždy budou chovat tak, jak vy k ním. Pokud uvidí vstřícnost a slušnost, odpustí Vám i drobné prohřešky. Pokud ale budete dělat supermany, se zlou se potážete..Takže úsměv a slušnost a vše bude v pořádku.