Stabilizovat společnost podle Číny?

Náš prezident se nechal před časem na jedné ze svých cest do Číny slyšet, že se tam chystá hledat inspiraci ke stabilizaci společnosti. Inspirativní není současný establishment, nýbrž to, jak Číňané myslí už skoro tři tisíciletí.

Narazíte-li v novinách na informace o občanském žití v Číně, všimnete si několika zvláštních rysů chování, k nimž Číňané ve většinovém případě inklinují. Tyto návyky zaznamenáte proto, že se výrazně vymykají evropským standardům. Číňané mají jednak vysokou úctu k autoritám, jednak jejich chování vykazuje vysokou míru vnější slušnosti, úcty a dodržování společenských vzorců chování. 

Dlouhá tradice může klamat tím, že jde o vrozené dispozice. Jde však o vliv myšlení starověkého učitele Konfucia, které se v průběhu čínských dějin vpilo do státotvorby v takové míře, že jeho silně hierarchickým rozvržením neotřásl ani komunistický převrat. Ten ho naopak obrátil ve svůj prospěch. 

Otec má být otcem, syn má být synem

Konfucius spatřoval dokonale fungující společnost v tom, že každý jedinec, který se na ní podílí, se co nejlepším možným způsobem snaží naplnit svůj úděl, jenž mu ve společnosti náleží. Pro tuto společenskou síť byl Konfuciovi vzorem nebeský řád. Pokud tedy měla společnost fungovat harmonicky, měl se v ní dodržovat stejný řád, jakým je ten nebeský s jasně danou hierarchickou strukturou, na jejímž vrcholu stojí někdo, kdo tomu všemu vládne, a pod ním odpovědné podřízené instance. Konfuciova nauka je někde na hraně mezi filozofií a náboženstvím – věří se v nebeský řád, který je však pouze vzorem pro praktický život – starostí člověka má být jeho pozemské bytí. 

Inspirován nebeským řádem tedy Konfucius do našeho světa promítá dva společenské modely fungující na stejném principu: model veřejný a soukromý. Veřejný model se zakládá na vztahu panovník – podřízený, zatímco soukromý model znázorňuje vztah otec – syn. Obě tato schémata drží pohromadě pojivem, jímž jsou rituály – nepsaná, ale společensky očekávaná pravidla. 

Jak pochopit význam rituálů Konfucius nejlépe demonstroval na vztahu učitel – žák. Žákovým údělem je projevovat svému učiteli úctu, naslouchat mu a učit se od něj správným mravům. Učitel má zase za žáka odpovědnost a má mu být dobrým vzorem v chování. Rituál je tedy jakýsi princip ustálené zvyklosti – žákovi nic nepředepisuje to, jak se má vůči učiteli chovat, ale společenský rituál předpokládá, že žák bude učiteli skládat pokoru. 

Tím, že člověk dodržuje společenské rituály a činí „co je dobré a správné“, stává se dle Konfucia vůbec nejdokonalejší možnou lidskou bytostí – tzv. žen –, která vyniká vnější korektností za každé životní okolnosti. Každý má zkrátka své místo a má činit nejlépe pro to, aby tento úděl naplňoval: otec a panovník mají být učitelé svým synům a podřízeným, zatímco synové a podřízení mají být dobrými žáky svým otcům a panovníkům. Tím má být udržován nebeský řád i na zemi. 

Kromě rituálů klade Konfuciovo učení velký důraz na vzdělání. To však není považováno za hromadění faktů, ale za rozšiřování našeho povědomí o morálních hodnotách účelných k lepšímu chování – učit se těmto hodnotám měl každý právě od člověka, který stojí hierarchicky nad námi (dostal se výš právě díky přesahu jeho schopnosti chovat se). Rituály vždy souvisí s tím, že se jím naučíme od nějakého vzoru. Žádné vzdělání ani kultura nemá u Konfucia význam, pokud neučí mravnosti – vše má ryze praktický účel. I Konfuciova nauka ho do dvacátého století měla, když každý, kdo chtěl získat místo ve státní správě, musel prokázat její znalost. Číňané nejsou idealističtí, jsou naopak velmi praktičtí. Nesnaží se vzepřít nastolenému systému, ale co nejlépe v něm uspět. 

Jediové – strážci rituálů

Hlavním organizačním principem Konfuciovy ideální společnosti jsou pravidla, která nejsou legislativně vynucovaná, ale platí za nepsaná a očekávaná. Na podání ruky není nikde předpis, není to tedy vyžadováno, ale je to očekáváno. Je to slušnost, která vytváří společenské vztahy a vytváří řád ve společnosti. Je slušností pozdravit, popřát dobrou chuť, uvolnit staršímu svou židli a vůbec být k němu uctivý atd. Tohle všechno děláme ne proto, že bychom sami chtěli, ale protože jde o ustálené rituály, které jsou společensky žádané. 

Jako má politika své formální zákony, má i své neformální, nepsané zákony – rituály. Liberální demokratické zřízení spíše než na principu zákazů stojí na automatickém dodržování pravidel slušnosti. V současné politice ale chybí nějaká morální odpovědnost, nemluvě o absenci povinnosti panovníka být svým poddaným vzorem etiky; být jim učitelem. 

Demokracie ale kromě víry ve slušnost nemá žádnou pojistku v dodržování dobrých mravů a neformálních pravidel. Nedokáže ani sama sebe ochránit před vlastní zkázou. Fanoušci filmové ságy Star Wars si vzpomenou na galaktickou demokratickou republiku. Ani ve fikčním světě Star Wars se demokracie nepovažuje za soběstačnou a samozřejmou. Proto zde existuje vyšší instance, která dodržování pravidel demokracie dozoruje. Tou instancí je řád rytířů jedi. Galaktická republika se slušností až zas tak nepočítala a vytvořila pro tyto případy jakousi pojistku demokracie chránící před hledači skulinek, které legislativa umožňuje. 

Chtěl jsem zde ukázat Konfuciovo učení jako zdroj inspirace pro současný stav politiky. Faktem ale je, že i Komunistická strana Čínské lidové republiky dokázala spojením jeho tradice s marxistickou ideologií (byť v současné podobě silně naředěnou tržním kapitalismem) sestrojit model společnosti – model represivní společnosti založený na oportunismu, strachu a nacionalismu. Kdo chce v této společnosti uspět, musí dodržovat její rituály, mezi něž patří i (alespoň předstíraná) oddanost straně.