Sociální média – zrcadla našich duší?

V tomto článku se pokusím zasadit fenomén sociálních médií do širšího historického kontextu spojeného se svobodou slova a pluralitou informací.

Jeden z možných a zároveň nejpraktikovanějších výkladů historie zní, že každá velká epocha začíná zlomovým objevem majícím rozhodující dopad na dosavadní život lidstva a na jeho myšlení o světě. Neolit počíná vynálezem zemědělství, vlivem čehož vymizel nomádský způsob života, neboť se člověk musel usídlit, aby mohl obdělávat půdu. Kromě využití půdy pro pěstování plodin ale tento objev přinesl i rozdílné náboženské myšlení – centrem zbožné úcty se stal ženský element jakožto symbol plodnosti, v jehož uctívání se lidé domnívali získat hojnou úrodu. 

Velký vynález, který posunul lidstvo dopředu, byl například vynález písma, díky němuž si už lidé nemuseli předávat své literární tradice ústně, ale mohli je zaznamenat do fixované grafické podoby. Objevem písma končí pravěk a začíná starověk. 

Knihtiskem z totality

Další posun v naší historii představuje vynález knihtisku. Ten můžeme považovat za jeden z počátků novověku. V Evropě se začaly knihy tisknout koncem patnáctého století. Číňané tiskli už o pár set let dříve. 

Jan Amos Komenský ve spise Historia o těžkých protivenstvích církve české popisuje dějiny náboženských perzekucí, jichž se dopouštěla katolická církev v zemích Koruny české v časovém rozpětí od založení biskupství po Bílou horu. 

Od páté kapitoly Komenský líčí dominantní postavení katolické církve, která z Říma vysílala do Českých zemí vyžadovanou podobu církevních služeb – mělo být například kázáno v latině, což upíralo českým věřícím nárok na bohoslužbu v jejich jazyce. Byli tak odkázáni na interpretační prostředníky v podobě kněží. Ti samozřejmě museli kázat věrouku preferovanou katolickou církví založenou spíše na dodržování pravidel a zákonů než na víře. Na vrcholu složité církevní hierarchie si totiž nepřáli, aby bylo Písmo „valchováno prostými lidmi a dezinterpretováno nevzdělanci“. 

Velmi zjednodušeně řečeno – až s knihtiskem do Českých zemí přišly jiné možnosti. S rozmachem knižní produkce rostla vzdělanost i názorová pluralita, která vytvořila podnebí později ústící v náboženskou válku. 

Nové podmínky napomohly například k šíření učení protestantského hnutí Martina Luthera stejně tak jako jeho německého překladu Bible. U nás se už o století dříve objevil českobratrský překlad Písma Bible Kralická. Protože měly národy konečně původní texty ve svých národních jazycích, mohlo se mezi lidem snadno vyprofilovat protestantské učení soustředěné svou věroukou zpět k původnímu prameni. Prameni, k němuž katolíci postupem času přidali další ortopraktické zákony, které křesťanství od počátků odmítlo, když se oddělovalo od judaismu.

Zrcadlo duše

Průlomem v naší epoše jsou nepochybně sociální sítě. Sociální sítě, které měly sloužit, aby nám šetřily čas, ale nakonec nám ho výrazně spotřebovávají. Exploze informací spojená s jejich příchodem může být srovnávána právě s příchodem knihtisku do Evropy v patnáctém století. 

Novinář Erik Tabery ve své knize Opuštěná společnost (2017) píše: „Když se sítě před lety objevily, byly vnímány téměř veskrze pozitivně. Psalo se, že naruší komunikační monopoly zavedených médií, zvýší sílu hlasu každého obyvatele na této planetě, lidem žijícím v totalitních režimech umožní sdílet a šířit nezávislé informace.“

Co se zprvu zdálo být výhodou sociálních médií oproti zavedeným médiím, je právě jejich slabinou – mířím tam, že na sociálních sítích se může vyjádřit opravdu každý k čemukoliv, nehledě na faktickou hodnotu příspěvku. Tradiční média jsou tak stále důvěryhodnější v tom, že každý slušný redaktor si se svým článkem dá nějakou práci, ověřuje informace a nepracuje jen s jedním zdrojem. Média, pokud chtějí zůstat brána vážně a seriózně, si nemohou dovolit otisknout lživé informace.  

Naopak je to taktéž s tou totalitou. Po tom, co nás náš facebookový profil pozná lépe než naši nejbližší, začne nás opájet pocitem neomylnosti a erudovanosti. Jednoduše řečeno nás algoritmus Facebooku (a jiných platforem) tím, jaké obsahy doporučuje naší pozornosti, pilně ujišťuje, že naše názory a předsudky jsou správné. Tím pádem kolem nás vytváří ideologický prezervativ chránící názorovou totalitu. Tento algoritmus vlastně zabíjí tu názorovou pluralitu, kterou Facebook původně představoval před tím, než začal primárně sloužit jako nástroj marketingu a propagandy. 

Hlavním rysem postmoderny je nepřehledný a neuspořádatelný proud mnohohlasí. V hmotném světě se s ním ještě setkáme, ale stěhujeme-li se do toho digitálního, tam už postmoderna není; tam je svět mnohem srozumitelnější a hostinnější, než je ten venkovní.

Zatím se zdá, že se veškerá mezilidská komunikace stěhuje do (zatím) neregulovaného světa, kde slušnost a fakta nehrají prim. Může to dojít až tam, že sociální média přenesou svou totalitu i do našeho hmatatelného světa? Nebo už to dělají? To bude muset opět zhodnotit až historie. Někteří politici se už teď na svých facebookových profilech chovají podobně jako totalitní režimy, kdy každé odlišné názory než ty, jež sami prezentují, bez milosti „vaporizují“ jako ve světě George Orwella.