Vašíčkův sloupeck: Zpráva od kamarádky

Vlastně mě to napadlo nedávno, že bych zde mohl občas zaznamenat své názory na události a dění nejen z hlediska politického, ekonomického a jiného neodborného pohledu na to, co bych si představoval. Například kurz koruny české vůči Euru. Vlastně všechny tyto sloupečky budou neodborné, protože jsem nedosáhl příliš odborného vzdělání. Tedy nevlastním žádný diplom za ukončení vysokoškolského ( či ještě vyššího) vzdělání. 

Václav Hejna poi aplikaci inzulínu. Autoportrét.Václav Hejna

Nedávno mi jedna kamarádka poslala SMS. Známe se asi dvacet let. Vlastně jsem do dneška nepochopil, proč mi to poslala.

"Napis mi prosim, co si o me myslis. Hlavne pravdu a neboj se me zkritizovat, ja se zlobit nebudu."

První myšlenka byla, že strašně křičí. Že má někdy hloupé názory na život. Že pořád nadává. Po delší době jsem ale ustoupil od toho, že bych měl napsat, že má hloupé názory. Uvědomil jsem si totiž, že blbé názory mám i já. Odsoudil bych sám sebe.

Když jsem se tak pohledem do sebe zkritizoval a uznal, že je to můj pohled, napadlo mě, že už tolik nenadává. Vzpomněl jsem si na toho pána, co jsem mu z tramvaje vyhodil francouzské hole, protože na mě křičel, že ho mám pustit sednout.

Ne, kamarádka nenadává.

Hloupé názory na život. Vzpomněl jsem si. Bylo to asi tak v roce 1985, byl jsem nedlouho po vojně. Vešel jsem s dlouholetým kamarádem do restaurace a trošku se opil. Chlapi začali cosi o roce 1968. Pamatuji si jen přijíždějící tanky od Poděbrad. Bylo mi 5 let a vojáčkům jsem mával. Tehdy jsem v hospodě pronesl nahlas, "..nebýt Rusáků, tak jsme dnes v pr....". Přiletěla facka. Hloupý názor z nevědomosti situace, že Rusáci nás prostě okupovali.

Jednou, ještě na vojně v Olomouci jsem jako voják pozdravil sovětského poručíka. Chi.

Tedy kamarádka je vlastně skvělá.

Odpověděl jsem: "Mám Tě moc rád."