Úvaha o 1992- o smyslu vzdělání 2.

Kdysi jsem psal něco podobného v tomto stylu. Příběh navazující na úvahu či úvaha navazující na příběh. Zatím nechci tyto dva styly spojovat v jedno. Je to první pokus. První úvaha a první část povídky. Bohužel od roku 2012 také poslední. Snad se mi podaří navázat na tuto část.

  Rok 1992 byl pro mě velkým přelomem. Jakýsi útěk za hranici všednosti a reality. Do té se musím chtě nechtě stále vracet a zjišťovat, že tím, čím nyní procházím je má vina.

  Skončit s chybami, zastavit jisté události, životní příběh či cestu, která vede špatným směrem. Vždy si přpomenu den, kdy jsem po 22 letech skončil s kouřením. Naráz, ihned. Žádné až zítra, za hodinu, za minutu. Hned. Proto nechápu, proč tak nedokážu zastavit chod špatných věcí stejným způsobem.

  Vypracoval jsem si plán, jak skončit s dluhy. Napsal jsem si ho a hned to zastavil. Tedy, začal zastavovat. Přes všechny ty překážky, telefonáty, výhrůžky. Ale i nabídky dalších úvěrů na úvěry. Výhrůžky exekucí, soudy aj. Plán neměním. Být tvrdý, i vůči sobě. Zachovat si chladnou hlavu, zdraví a mít nervy v pořádku. Za každou cenu.  

  Když jsem přestával kouřit, měl jsem podobné pocity. Nutkání, byl jsem nepříjemný. K sobě i ostatním. Pořád jsem chtěl začít znovu a koupit si krabičku cigaret.

  Chtěl jsem někým být a něco dokázat. Bude mi padesát, za rok a půl. Naučit se začít chodit? Na tom nic nebude, už jsem chodil. Zakopl, začal znovu a zase vstal. Proč jen neustále říkám, že musím začít znovu. Stačí navázat na poznané a prožité.

  Má kniha Sústavná anatomia človeka. Ano, anatomii jsem se učil slovensky. Popsal jsem spoustu sešitů. Dnes nemusím, mám počítač. Filozofii jsem se učil tak, že jsem si dělal výpisky a po nich svou vlastní úvahu k problému. Stejně tak jsem opsal astronomický slovník.

  Chtěl bych udělat něco podobného. Navázat na první kroky. Dívám se do své knihovny na torzo té, jakou jsem měl kdysi. Stěhoval jsem se za tu dobu dvakrát. Ubylo jich mnoho. Ale první, na kterou jsem dnes poslepu sáhl je Dostojevského Zločin a trest. Byť ta má první bývala Londonova Martin Eden.

  Co musím udělat? Zbavit se nastupující lenosti a vět typu, “už to nemá cenu, bude ti padesát.”