Kdo dělal ty tabulky, podle kterých se posuzuje zdravotní způsobilost, říkám si a sleduji pána na vozíku. Žena mu pomohla s aplikací inzulínu, vyměnila plenku a ptala se ho, jak bylo včera v práci.
Pak se otevřely dveře, pán zmizel za nimi i s vozíkem a ještě před tím mu manželka pomohla upravit sáček s dialyzačním roztokem.
"Nezapomeň se najíst po inzulínu, víš jak to minule dopadlo," usmála se a posadila zpět ke stolku. Mezitím manželovi připravovala do malého talířku několik tabletek. Do dlaně by se určitě nevešly.
Po deseti minutách už pán očividně šťastný, odjížděl s papírem v ruce, "dvacet sedm procent, kolegové piloti budou šťastní."
Bylo ticho a já se dívám na svůj utržený nehet na ukazováčku pravé ruky. No bez pravé ruky přece nemůžu pracovat, to je jisté. Včera jsem měl krutou teplotu, 37,3. Bylo to strašné a v lékařské zprávě mám, že trpím chronickou rýmou. Také jsem se náležitě nahlas vysmrkal, aby to bylo slyšet všude.
"Tak to je jasné, sedmdesát sedm procent," řekl posudkový lékař, "labilní chronická rýma s teplotami."
Vyšel jsem s úsměvem, že to vyšlo, s tím utrženým nehtem a tou rýmou. Rodině před skleněnými dveřmi jsem sdělil, že mi opět přiznali plný invalidní důchod. A s dalšími sociálními dávkami sakra dobře vyžijeme. Nějaké ty děti navíc přinesou další peníze od státu. Nechápu proč lidi nadávají, vždyť ten náš stát je fakt skvělý.
V kapse jsem nahmatal žetony z rulety. Poslal jsem ženu a děti domů a odešel si zahrát do herny automaty.
