Cheb- České Budějovice (21.12.2009)- Při prohlížení internetu jsem se marně snažil najít alespoň zmínku o stavbě železničního koridoru v úseku Plzeň- Cheb. Při letní návštěvě přehrady Hracholusky a poté města Stríbro jsem věděl, že stavba je zde dokončena. V té době ovšem probíhaly výluky a cestovalo se autobusem. Hlavně mezi Stříbrem a Kozolupy, dále pak na Mariánské Lázně. Nyní v zimních měsících je ovšem stavba pozastavena, mohli jsme tak projet trať po celé délce, včetně rozestavěných, ale i ještě starých nedotčených úseků.
Graf koridor III.Václav Hejna
Vyrazil jsem autobusem z Ledenic, ze sídla naší redakce a potkal svou bývalou sousedku. Pěkně jsem si popovídal a uznal, že jsem přeci jen veselá kopa. V Českých Budějovicích jsem si v automatu pro In- kartu zakoupil za pouhých 101,-Kč zpáteční jízdenku. Alespoň nějaká výhoda, když už je člověk invalida. Jinak by totiž stála čtyřikrát tolik. No, ale nemáme prý využívat svého zdravotního postižení k tomu, abychom se jim mohli chlubit (ta neustálá narážka na autora jednoho článku).
Mimochodem se zde věnujeme železnici a ne zdravotně postiženým. Jsem rád, že jsem pohyblivý a nepostihla mě otravná hypoglykemie či neselhávala darovaná ledvina. Mohu tedy našim čtenářům přinést nějakou zajímavost ze světa železnic. V poslední době se spíše zaměřují zprávy na nespokojeného pana ředitele Student Agency, Radima Jančuru.
Cestu z Českých Budějovic znám dobře, tak jsem poslouchal zpěváka Falca a jeho starší písničky. V Plzni už jsem se začal věnovat své práci redaktora. Ve fotoaparátu skoro vybité baterky, což byla chyba lidského zdroje, nikoliv techniky. Ale nafotografoval jsem vše, co jsem chtěl. Vydržely. V Zadních Skvrňanech jsme se napojili na novou trať, pokračování III. železničního koridoru a přibližnou stokilometrovou rychlostí ujížděli ke Stříbru. Mohl jsem si na stolek klidně položit kávu v kelímku, stál klidně.
Být ještě pohodlnější vozy, byl by to luxus. No, ale vozový park a jeho oprava se pozdržela, nejdříve přišly na řadu tratě. Podle mého názoru je hotových zřejmě více než 50% plánovaných modernizací koridorů. Projeli jsme zastávku Plešnice, nejbližší cesta k přístavišti osobní lodě na přehradě Hracholusky. Pňovany, přestup na lokálku do Konstantinových Lázní a pokračovali jsem dál, až do Stříbra. První zastávka rychlíku. V létě jsme toto město navštívili.
Za Stříbrem jsem opravenou trať neznal. Do Mariánských Lázní byla náhradní autobusová doprava. Byl mráz, na trati se nepracovalo. Projeli jsme zastávku Milíkov s bílou krávou namalovanou na jedné budově, nedaleko nástupiště. Je dobře, že se neopravují jen koleje, ale i stanice a zastávky. Pak už vlak zase začal poskakovat. Ještě nemodernizovaný úsek mezi skálami a tunely od Svojšína po Pavlovice. Od jara se opět začne pracovat i na tomto zbylém úseku, a pojedou autobusy.
"Je to tu fakt hezky opravené," řekl jsem procházejícímu průvodčímu, ten byl ovšem asi natolik unavený, že se jen ohlédl, a pak pokračoval dál.
Trať z Pavlovic až před Lázně Kynžvart je modernizována, ale jezdí se zde pomalu. Prozatím. Asi nejvíce se mi líbilo opravené nádraží v Mariánských Lázních.
Zastávka Valy u Mariánských Lázní, je též opravena. Úsek od Lázní Kynžvart až po Lipovou u Chebu je dosud v původním stavu. Vlastně jsem si nevšiml, že by zde byly nějaké přípravy. Patky pro trolejové vedení jsem nezahlédl. Od Lipové až před nádraží Cheb je trať modernizována velmi vkusně. Zvlášť v okolí přehrady Jesenice. Bohužel se v té rychlosti nedalo fotografovat. Pokud navštívím přehradu Jesenice v létě, budou i fotografie z těchto zastávek.
Nádraží v Chebu. Zde k žádným změnám nedošlo.Nevzhledná čekárna s bufetem pochybné pověsti. Lidé vypalující cigarety u vchodu , před zákazem kouření. Brána na Východ, říkám si, ale je to podobné, jako nádraží České Budějovice. Co s tím? Někteří lidé jsou prostě jiní, co s tím naděláme, že? Možná trošku přísnější policie? Či hlídací agentura? Kdo ví.
Dobře jsem se najedl a potkal svého bývalého spolužáka. Měl službu jako vlakvedoucí v rychlíku, kterým jsem jel zpět, z Chebu do Plzně. Slíbili jsme si, že o sobě dáme vědět. Tak jsem mu pověděl, že povídka PIKO, kterou nyní píši na pokračování je vlastně o nás. O naší třídě, naší škole a tak. Bohužel neměl příliš moc času. Jeho kolegyně průvodčí mi popřála hezké svátky. Na rozdíl od kolegy ve vlaku do Chebu, který uměl pouze říci "Dobrý den, jízdenky prosím." Několikrát denně rychlíkem Praha- Cheb a zpět, to není legrace.
Nyní se blížím k Českým Budějovicím a těším se domů.
Dnes, kdy po cestě odpočívám a dávám dohromady tuto reportáž, ozval se mi první spolužák železničního učiliště Karlovy Vary. Také jsem pracoval jako průvodčí, před třinácti lety jsom skončil.
