Šrapnel nejen inspektora Trachty

  Slavná scénka z Cimrmanovy Vraždy v salonním coupé a filmu Rozpuštěný a vypuštěný se opakovala i při předávání Slavíků.... Pan Žito kouzelník (pro ty, kdo mají problém bývalý Daniel Landa).  "Erem piklos hunyad szcepeny kámos." 

  ".... dům máš? Pane továrníku Majere"

  "...ano, takový malý na kraji města, mám."

  "pole, máš, Majere?"

  "jistě, kousíček, takový malý plácek na kopci."

  "les máš?"

  "ale ano, pár stromečků."

  "Hovno Majere, hovno máš."

  Když už inspektor Trachta zaučoval svého detektivníího učně Hlaváčka, tak ještě před praktickou ukázkou poukázal na jednu skutečnost. Že má před sebou alespoň sprostého podezřelého.

  A tak onen šrapnel, který vypustil pan kouzelník Žito byl dosti podobný, ovšem mnohem méně humorný. Už jen proto, že si pamatuji skupinu Orlík a pak jisté snad procitnutí, chvilkové. Že tento umělec měl cosi říci veřejnosti, která prostě zvolila ty komunisty, že se na to prostě může vysrat (když už toto zaznělo v televizi, doufám, že místní cenzura nezablokuje tento článek). 

  Nyní se probírám knihou, protože se tak nějak snažím pochopit ono řemeslo s názvem žurnalistika. Vlastně bych řekl, že nejen mediální práce, ale i politici či občané více milují extravagantnost projevu. Tím zaujmout své čtenáře, voliče, posluchače, diváky, fanoušky a ty, co nikomu nefandí. Například mě zaujalo, že existuje kodex. Pro novináře, pro blogery, snad i pro umělce (pardon pro umělce ne, Žito vlastně není umělec, ale kouzelník). 

  Čemu se podivuji? Vlastně už také ne. Líbilo se mi přirovnání od Lynette Sheridan Burnsové (americká žurnalistka) o prodavači v McDonaldu, který odmítá prodávat smažená jídla. Nikoho, tedy tolik nezaujmou články, které vysvětlí pojmy, místo dojmů. Lépe se čtou články o zkorumpovaných politicích. Má představa o dobře oblečeném pánovi, bohatém a tom, který osloví lidi. Vybaví se mi Abraham Lincoln. Jenže od jisté doby, politik je horší než blbec.

  Tedy politikem nebudu a Abraham Lincoln je dávno mrtvý. Stát se novinářem, který spíš píše pro osobní zviditelnění v opakování jednoho a toho samého. Čtenářům se to líbí. Politika je věc špatná a šéfredaktor by mě jinak vyhodil, protože neprodávám smažená jídla. No, McDonald si objednal u nás docela slušnou reklamní kampaň. Navíc šrapnelismus se nosí.

  Pan Žito kouzelník s kohoutem bude bránit pana Karla Janečka (ještě ne ještěra). Musím si dát pozor, abych od nového sportovce nedostal přes držku. A pan Janeček nezapomene bránit šrapnelujícího umělce, co neoslovil nás... Mám smůlu (nejsem lid). 

  Dělají to pro osobní zviditelnění a nebo pro skutečnou obranu demokracie, pokud jim o ní jde?