Jako bych si tu chřipku přivolal před týdnem tím svým článkem. Všude se píše o prezidentském druhém kole a vyslovení nedůvěry vládě. Jen v té budějovické nemocnici se řeší zcela něco jiného. Prasečí chřipka. Jako autor blogu jsem najednou nepsal. Možná dobře, možná ne. Nikdo si toho nevšiml. Snad kdybych byl amnestovaný s prasečí chřipkou, co vytuneloval tu nemocnici, kde právě dotrávil svůj týden.
Pacientky chtěly sledovat romantické telenovely a chlapi sport. Někdo se dohadoval, zda ČT 24 není lepší. Když se jedna pacientka, Martina dozvěděla, že mám prasečí chřipku a otravu krve, šla raději na pokoj. Ulici si musela odpustit. Paní doktorka mě neustále upozorňovala, když chci nakazit ostatní pacienty u televize, mám si nasadit aspoň roušku. V té se nedalo dýchat. Na pokoji jsem to doplňoval kyslíkem.
Já to říkal, prasečí chřipka zaútočila na pacienta po transplantaci ledviny. Šlo to rychle. Bál jsem se, že při vysazení léků na snížení imunity mi selže ledvina darovaná. Byl jsem na tom lépe, než silný kuřák, co chodí sedmý rok na dialýzu. Odmítá darované ledviny svých příbuzných a doma na trámu mu visí smyčka, kdyby náhodou chtěl viset znovu. Minule se mu to nepodařilo. Tak mi to alespoň vyprávěl.
Martina se mě neustále dokola ptala, zda mám prasečí chřipku, co to je za divnou chřipku. V televizi mluvil jeden z kandidátů na prezidenta. Mám volit Miloše, Karla a nebo Martinu? Ona ale kandidovat nemůže, právě jí voperovali jakési hadičky na domácí dialýzu. Asi kadidovat nebude, prý ani za pět let.
Lehl jsem si do postele, opět nadechl kyslík, aby prase odešlo. Rozpíchané ruce, sestřička donesla další Tamiflu, nějaká jiná antibiotika do žíly. Kapačka na pět hodin. Něco k večeři. A k radosti všech můžu po týdnu vložit tento článek. O prezidentech, amnestii, politice..... uvidím... příště. Až ve mě dochrochtá to prasátko. Ještě dost kašlu a jsem doma.
Co Martina? Tak to nevím, asi už se dialyzuje a připravuje na dárovanou ledvinu od maminky.
