Nikdo učený z nebe nespadl, ani já. Po mnoha letech studia marketingu a různých podobných oborů, včetně psaní článků, úvah a názorů jsem dospěl k názoru, že to, co jsem dokázal je pro mě diplomem, který jsem nezískal na vysoké škole.
Důkazem je tato má práce na mém webu. Už skoro sedm let a další dva roky příprav. Teorie. Teorie marketingu, pozitivního přístupu k sobě i druhým se míjí účinkem v praxi, byť bez teorie by těžko lékař transplantoval ledvinu. Praxe v tomto oboru by nestačila bez teoretické přípravy.
Jenže ona nestačí ani v mém oboru. Neustále si rozšiřovat obzor četbou, sledováním okolí, čtením zpráv, analýzou článků profesionálních novinářů a vlastní pokusy. Politické a ekonomické názory na danou situaci. Pohled na události odehrávající se mezi lidmi. K tomu všemu zaujmout čtenáře.
Jelikož jsem zdravotně postižený a má nemoc nedovoluje žádné psychické vypětí v podobě termínů přednášek, zkoušek a přípravy diplomové práce v oboru žurnalistiky, rozhodl jsem se od září začít studovat sám, na vlastní pěst. Využít tak tohoto webového prostoru k praktickým případovým studiím.
Kdo bude ale hodnotit mou práci? No čtenáři, ke kterým už léta hledám cestu. Napsat zajímavý článek. A případně zaujmout nějakého budoucího zaměstnavatele, který mi nabídne práci třeba i externího redaktora. To by mě moc bavilo. Přivydělal bych si na cesty po Evropě a tím bych přinášel další zajímavé reportáže nejen od nás. Jak jednoduché, že?
Na blogu Idnes jsem si to mohl vyzkoušet. Jaký článek nejvíce zaujal apod. V mém případě, o transplantaci ledviny před více než dvěma lety. Optimismus, který mě provázel, když mi byly odstraněny různé hadičky a trubičky. Na druhou stranu, to neustále chlubení se mým zápasem s chorobou, už i mě samotnému leze na nervy. Ale je to můj osobní názor. Lidem se to líbí, nejvíce to čtou a i komentují. Tak o čem vlastně psát? Kromě vražd, nehod, smrti, násilí, politických skandálů? Uvidíme.
