Karel Novotný alias Pavel Pokorný už to měl v hlavě dost pomotané. Píše se rok 1979, v Domu mládeže Rudá hvězda se má konat přednáška k výročí Velké říjnové socialistické revoluce. Svojí koženou bundu s americkou vlajkou mu soudružka Nováková zabavila. Nechali ho ostříhat a pouze ve svetru.
Já se na to můžu vykašlat," mířil zpět ke škole.
"Tak, to je správné, takhle máš vypadat," pronesla soudružka Nováková na chodbě u šaten.
Chvojka se nahlas zasmál: "No, Pavle, ty vypadáš jako bys k nám patřil."
"Nyní se přemístíme do Rudé hvězdy, kde na nás soudruh Karmedl čeká, aby nám, a dalším žákům jiných škol pověděl...."
"Vo Leninovi, bez klobouku bos, natloukl si nos," zavtipkoval Karel.
"Pane Pokorný, už jednou jsem vás upozorňovala, že ještě nějaká ostuda a máte problémy."
"Hele vole, ona ti zase vyká, ta je nějaká blbá, ne?," řekl Jirka.
"Má to pomotaný."
Byla zima, Karel se ve svetru nemohl zahřát. Sen, který se mu zdál tak strašně dlouhý nekončil. Nevěděl už, zda se jmenuje Karel Novotný, a bydlí v Praze a nebo je Pavel Pokorný z Nejdku. Potichu si řekl: Já už se z toho asi zblázním, já chci domů.
"Co je?," otočil se Jirka Chvojka.
"Nic, jen si tak povídám pro sebe."
Přešli Chebský most směrem do města. Příslušníci Veřejné bezpečnosti okukovali kolem. Zastavili nějakého mladíka co měl dlouhé vlasy. Karel si sáhl na svou skoro holou hlavu a litoval, že už nemá ten krásný copánek.
"Stři-hali do hola ma-lého chla-pečka," zpíval si Jirka Mišíkovu píseň.
"Nech toho, vole,"
"Ticho tam vzadu, Chvojka," zakřičela soudružka Nováková.
Vstoupili do sálu, kde už sedělo několik žáků z jiných škol. Místo bylo až vzadu u stěny. To samozřejmě vyhovovalo Jirkovi a jeho spolužákům.
Soudružka Nováková se postavila před velký stůl na jevišti. "Nyní bych vám soudruzi a soudružky, představila soudruha Karmedla, který je zástupcem předsedy Okresního výboru Komunistické strany, tady v Karlových Varech. Soudruh Karmedl se vrátil ze studijního pobytu v Moskvě a poví vám něco o počátku spravedlivé společnosti, která byla zahájena výstřelem z křižníku Aurora, na pokyn soudruha Lenina..."
"Blablabla," dodal Jirka Chvojka a čepicí si zakryl obličej. "Jdu spát, vole, řekni až bude konec."
Přednáška se protáhla do půl čtvrté.
Na karlovarském Horním nádraží čekal Karel na vlak. Uvědomil si, že ne do Prahy, ale do Nejdku. Do něj ovšem nesmí nastoupit, byl to přeci jen sen. Nebo ne?
"Ty nejedeš domů?" zeptal se Jirka.
"Ne, vzpomněl jsem si, že máma chce vyzvednout u foťáka fotky." Najednou se mu začala točit hlava, bylo mu zle. Posadil se na lavičku. Byly čtyři hodiny odpoledne. Karel měl na sobě svou koženou bundu s americkou vlajkou. Na hlavě své dlouhé vlasy, vzadu svázané do copánku.
Vyšel před nádražní budovu. Bylo tepleji a na zastávku přijel zcela nový autobus městské dopravy. Sáhl do bundy, vytáhl kartičku Občanský průkaz. Samozřejmě jméno Karel Novotný, bydliště Praha. Byl sice trošku zmatený, ale myslel si, že je konečně vzhůru. Jen nevěděl, proč je na nádraží, když domů ještě nejede.
Zamířil směrem k hotelu. Byl rok 1999..... (pokračování ...)
