Asi není příliš zajímavé sunout se na skútru, padesátce (50 ccm) po Rakousku, když potkáváte motorky mnohem vyšší kubatury. Občas se podaří, aby mi tito motorkáři odpověděli na pozdrav. Mnozí jedou rychle a jiným za to ani nestojím. Po Alpách pro začátečníky na malé motorce podél Dunaje.
Řeka Dunaj u KremsuVaclav Hejna
V 10 hod. dopoledne vyrážím. Po zkontrolování tlaku v pneumatikách, množství oleje a fungování blinkrů. Také vybavení léky. Inzulín, imunosupressiva (po transplantaci ledviny), léky na tlak a žaludek.
Vyrážím k první benzínce u Třeboně. Zkrátit si cestu po hrbolatých silnicích na Suchdol nad Lužnicí se mi příliš nechce. Minule to odnesl nejen zadek a ramena. Pěkně po lepší, přes Třeboň, Majdalénu, Suchdol nad Lužnicí až na Halámky. A tak jsem těch necelých 45 km na hranice zvládl už za 45 minut. Bylo to rychlejší než minule. A opět ten pocit, že nemusím vytahovat žádný pas, ani občanku a vlastně vůbec nezastavovat.
Projel jsem okolo Schremsu, kde jsem se naposledy stavěl na kávu. Cesta pokračovala směrem na Vídeň. Přes Vitis a Horn.
Dostával jsem hlad, byť jsem chtěl obědvat dál. První zastávka v malé příjemné restauračce, v malé vesnici Plank am Kamp. Číšník, který mi připomínal Derricka se mi snažil vysvětlit, jaké jídlo je nejlepší. Nakonec vyhrál opět Wienerschnizzel, dobrý salát a cola. Jako vždy. Na ceduli s logem českého Budvaru byl křídou napsaný, že si mohu dát ještě pravý domácí sacher. Po příjezdu party motorkářů mě ale chuť přešla. Bez pozdravu, připadal jsem si jako ubohý skútrák, který je tu možná mezi nimi na obtíž. Ale co, těch 118 km jsem zvládl za dvě hodiny. I s přestávkou. Nemám se za co stydět. Se slovy, že 12 € za oběd je dobrá cena jedu dál. Podél řeky Kamp. Super krajinka.
Po 25 km projíždím Krems am der Donau, jsem tedy u široké řeky. Tankuji u Agipu a začínám fotografovat. Stavím skoro na každém kilometru, až do Melku.
Sankt Michael: Tvrz
Spitz: připomíná mi scénu z nějakého amerického filmu. Benzínka Esso, takový stánek s vyobrazením hamburgeru, motorest a silnice. Ta se opravovala.
Také jsem se zdržel. Jedna svačinka v maličké hospůdce, jako obsluha velmi mladý pár. Byli moc milí. Jen jsem měl problém domluvit se s mladou paní. Tak trošku zvláštně mluvila. Ale nakonec ten Gulashsuppe pochopila. Byť 3,90 € za polévku nebylo zrovna podle mě málo. A také jí moc nebylo. Ani nijak zvláštní. No co, budiž jim přáno, třeba si chtěli opravit te hezký domeček. Mimochodem, je to ráj pro cyklisty, jmenuje se to Schallernmersdorf.
Melk: fotografuji klášter, náměstí a dávám si kávičku. Zřejmě již poslední zastávka na této cestě.
Ujíždím po silnici, na dálnici nemohu. Směr Linz. Bohužel. Ybbs an der Donau mě poněkud zmátl. Autoatlas byl k ničemu, a paní na benzínce mě nasměrovala "direct nach Amstetten". A to už jsem byl zase někde jinde. Na kruhovém objezdu si sedám na obrubník a listuji autoatlasem, někde mezi Francií a Itálií. Vlastně jsem si říkal, "no, tak pojedu po dálnici, na Salzburg, a policajti mě po pokutě někam nasměrují." Zastavil nějaký mladík a kam že to.....
Tak tedy na Steyr, co se dá dělat, na alpskou cestu z minula, tam už se neztratím. Bylo po 18 hodině. Prodloužení o pár kilometrů, opět tankuji v Agipu ve Wachtbergu, tři kilometry od Steyru. Pak už vím.
Chybí už jen 127 km. Domů. Steyr, Enns, Mauthausen, Pregarten, Freistadt, Kaplice, Římov. Tentokrát tři hodiny. U hranic už skoro za tmy. Bolely mě záda, stavěl jsem na odpočinek skoro po třiceti kilometrech. Možná mi klesl cukr v krvi, a pořád jsem se doplňoval věnečky. Ve 22 hodin parkuji skútra pod schody. Studená sprcha a spánek.
Tak, tentokrát jsem využil euroatlas naplno, a tu mapu Rakouska jsem si opět nekoupil. Tak, pak nemám bloudit.
