Osobní krize může být návodem pro krizi dluhovou

  Každý z nás někdy prožil nějakou tu krizi, osobní. Nyní bych chtěl ale hovořit o té finanční, dluhové. Nedá se porovnávat státní rozpočet s tím státním. Za prvé, nezohodujeme o příjmech a výdajích. Pro výdaje nejen vyplácení dávek. Mohli bychom je ale nahradit za výdaje na osobní spotřebu. Povínná spotřeba na bydlení, energie aj. A spojit to vše s dluhovou krizí, tedy osobní předlužeností. A tak se nechám vést svou vlastní zkušeností.

  Padl jsem do dluhové pasti, přecenil jsem své síly a můj rating u banky klesl na ratingovou stupnici D. Z původních AAA. Byl jsem spolehlivý, dostával jsem možnost si půjčovat na cokoliv a kdykoliv v neomezené částce. Stejně jako vysoce spolehlivé státy typu Německo, Švýcarsko aj. Výdaje, štědře rozdávající na všechno a všem. Blahobyt pro mě osobně, mé děti aj. Luxusní život. Relativně dobré příjmy, které převyšovaly průměrný plat. Můj osobní "stát" se měl velmi dobře. Do té doby, kdy vypadly příjmy, které nestačily na splácení půjček. Ty se samozřejmě prodražovaly vstupem do nižších osobních ratingových stupňů.

  Jaký je rozdíl mezi osobním ratingem a tím, které udělují státu ratingové společnosti? Třeba v poctivosti placení daní, příjmová strana. Luxus lze vykoupit pouze na příjmové straně. Osobně si najdu ještě jednu práci, či najdu lépe placenou. Stát musí omezovat jinde. Zvýšit daně. Vytvořit nové zákony, donutit občany platit. Na výdajové straně snížit výdaje. Sociální dávky asi nejvíce, je nejvyše zastoupena ve státním rozpočtu.

  V osobním životě? Snížit výdaje za potraviny, protože nájem platit musíte, pokud nechcete skončit na ulici. Prodat auto. Snížit nároky na luxus, přestat jezdit na dovolenou. Splácet půjčky, snížit schodek osobního rozpočtu. A to může trvat hodně dlouho. Uvažuji, že nepotřebuji vyšší rating na další půjčky.

  Jak zastavit půjčování na snížení schodku rozpočtu? Omezením výdajů. Tedy zastavit vyplácení, či snížit vyplácení sociálních dávek. Na příjmové straně zvýšit daně. Jde tak učinit ve státním rozpočtu? Dolních deset milionů by chytl amok. Došlo by k revoluci, tak jako vždy v historii.

  Lze tady s rozumem říci, že můžeme porovnat osobní rozpočet s tím státním? Nelze. Už z toho důvodu, že sami si můžete utáhnout opasek a říci si, že vydržím. Na rozdíl, zda to dokážeme náležitě podat celému národu.  

  Zadluženost státu v tomto případě je omluvou pro ty, kdo pobírají dávky v nouzi, důchody aj. Hlavně pro ně. Jenže podejte to náležitě obyvatelstvu, aniž by vycházeli do ulic a demonstrovali za spravedlivější svět.... za rovnost stejných žaludků.... podle svých schopností a potřeb. Vezměme na vědomí, že člověk je tvor sobecký a vždy bude na straně svých potřeb.