V sobotu 17. listopadu, kolem 13 hodiny jsem se objevil na Václavským Václaváku, kde bylo hodně člověků (promiň Viléme, že jsem použil slova Tvé písně), místo oslav porážky totalitního režimu se zde šikovaly řady komunistické mládeže a starců. Vzpomínačů na zapomenuté časy, kdy bylo pivo za dvě koruny a rohlík za třicet haléřů. Ověšený pán s klobásou v puse a mobilem v ruce drží transparent, nebo transparent jeho....
.. a na něm bylo napsáno, "Ať platí ti, co na to mají, já nemám nic." Připomněl mi jeden článek pro ženy. Že chlap by měl mít přirozenou inteligenci, kromě toho, že by neměl smrdět. A že strávená noc s blbcem je maximálně na krátkou dobu. Protože když promluví nejen jeho transparent, je lepší aby noc skončila. Však ona by to ona žena vysvětlila lépe.
Na tribuně řvala jakási soudružka, až se zajíkala. Možná ta projíždějící záchranka byla pro ní. Opřel jsem se o zábradlí hned naproti muzeu a čekal, zda se probudí Jan Palach a zaťujá si na čelo. Bohužel. Tak soudružka mi náhle připomněla jakéhosi Ádíka v ženských šatech. No ale nakonec se začala strefovat, už naprosto se zničenými hlasivkami do policie. Lekl jsem se, zda nepříjde Klement a svým klidným hlasem prohlásí, že Nečas a Klaus demisi přijal.
Uviděl jsem, jak policisté hledají donucovací prostředky. Urychleně jsem opustil místo u zábradlí, navíc auta projíždějící po hlavní ulici podezřele troubila k podpoře šílené soudružky. Do pochodu se dala komunistická mládež s rudými prapory.
Ale ono to s podporou obyčejných lidí nebude tak hrozné. Jakási uklízečka se smetákem v ruce prohlásila, že ta soudružka kráva moc řve a měla by konečně zavřít ústa (hubu, samozřejmě). Zamířil jsem do metra. Policie nepřitáhla požární vozy, aby smetla proudem vody cestující zpět. Nikdo nepostavil doprostřed náměstí obrněné vozy s pluhy.
A v metru? Tam se řešil Davis Cup.
