Nanopovídka čtvrtá: O pomáhání tam, kde nikdo nevolá

  Šel jsem jednou ulicí a viděl jsem naprosto zničené domy. Vím, že nedávno byly nové. Díky rozbitým vratům jsem uviděl dovnitř.

  Tryskající voda ze země. Koupelna vytvořena na zahradě, včetně venkovního záchodu. Špinavé děti běhající po hromadě čehosi.

  Krčím rameny, když se zajímám o to, co znamená pomáhat. Když pomoci nechci, proč volám? "POMOOOOC!"