- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Mdvídek z lesa, který vám bude radit, tak jako mi.Niserin
Polní cesta okolo rybníka, stromy už se začínají zelenat. Jen já je nedokáži rozeznat. Jo, maximálně tak bříza a smrk či borovice. A pokračuji dál. V kmeni dalšího stromu jsou stále po letech vidět dírky od broků. Kdysi jsme zde s bratrem stříleli ze vzduchovky. Přišpendlili jsme terče a už se střílelo. Je to hodně dlouho.
Bylo krásně teplo, šel jsem po louce. Po nedaleké silnici projížděl autobus z krajského města a tak jsem i bez hodinek odhadl, že by mohlo být tak půl čtvrté odpoledne. Hodinky nenosím a mobil jsem nechal doma. Neměl bych, kdyby mi volali kvůli ledvině, nebo nějaký zákazník. Ale co už, říkám si a dívám se směrem k našemu kostelu. A to už je jen kousek do lesa.
Vkročím do něj a je zde šero. Není alespoň takové horko. Dole je bažina. Jdu po cestě a zase přemýšlím. Sedl jsem si na nejbližší poražený strom, který byl už zbaven větví a tak se na něm dalo pohodlě sedět.
A znovu se mi v hlavě vyrojily mé myšlenky. Jak to udělat, co vymyslet, jak nemít starosti. Jak se více přiblížit k lidem, tak aby mě alespoň trošku měli rádi. Už se ani nedokážu usmívat a pozdravit. Jsem smutný, a nic se mi nedaří. Jak mít alespoň trochu úspěch. A pořád dokola.
V křoví jsem uslyšel šramot. Otočil jsem se, ale nic jsem nezahlédl. No, možná to byla jen myš, která se sem zaběhla. A znovu jsem se chtěl dát do svých úvah.
Lekl jsem se. Vedle mě seděl malý medvěd. Kde se tu vzal? Byl malý jako dětská hračka. Díval se a pořád se usmíval.
První slovo, které ze mě vypadlo bylo: "Co to je?"
Medvídek odpověděl: " Jsem medvídek a můžeš mi dát jméno."
" Venoušek," to jméno ze mě vypadlo hned.
"Dobře budu Venoušek a pomůžu ti."
" Jak mi ty můžeš pomoct?"
"Stačí se zeptat a já ti dám radu."
A pokračování až příště.
Další články autora |