Miluji svého šéfa, který ke mě přistoupí (což opět dnes neudělal), ocení mé kvality se slovy, že sice chybuji, ale jsem pracovitý, spolehlivý, chodím včas do práce (jenže to říci nemohl, když nepřistoupil). A já udělám co se mi řekne, zůstanu déle v práci, když se mi řekne (ale to neudělám, protože mi to neřekl a také nepřistoupil).
A to vše ocení ve formě úpravy pracovní smlouvy a s vyšší hodinovou mzdou. Ještě raději budu svého šéfa milovat, pokud to bude o znatelně vyšší částku. Problémem je, že nepřistoupil, já neudělal a on nezvýšil.
Miluji svého případného budoucího šéfa a nebudu milovat svého nynějšího šéfa, pokud mě místo odměny propustí.
To se zdaleka nedá říci o politikovi. Víte proč jsem pane politiku nebyl volit? Slíbil jste mi nesplnitelné. Nedodržujete ani ta základní pravidla, natož smlouvu. Naposledy jsem viděl odměnu..., vlastně neviděl... nikdy. Prý já musím jako občan smlouvu vždy dodržet. A jak to dopadlo. O odměně od vás se mi zdálo, ale pak jsem se probudil. Závěrečné vhození volebního lístku se nekonalo a konat ani nebude.
Je jisté, že pokud chci být úspěšný podnikatel, musím jít tam, kde budu mít hodně zákazníků, bez ohledu na můj názor, protože potřebuji jejich peníze za mé kvalitní služby. Tomu pane politiku říkám logika. Stejně tak může do státní poklady plynout více peněz a za ně opět nabídnout lepší a lepší služby. Byť od státu neočekávám zázraky, ani v podobě dálnice do Českých Budějovic v dohledné době.
Jak jsem v jednom článku napsal, že dobrý prodavač musí mít image, tak hlavně politik ho nesmí postrádat.
