V roce 1982 jsem nastoupil na vojnu. Profesionální řidič měl péct chleba. Pekař měl opravovat vojenskou techniku. Úplně slepý šel do stráže do skladu zbraní.
Synáček ředitelíčka je manažerem projektu, o kterém nemá ani páru. V Husinci u Prachatic, kde jsem deset let bydlel vládne amatérský starosta a jeho zástupci. Mistr Jan Hus se už neobrací v hrobě, ale mlátí do víka. Husův památník se má stát atrakcí Disneylovského typu, kam zřejmě budou jezdit vyjukaní cizinci, aby si zahráli puzzle a čtyři dny skládali podobiznu Mistra Jana vč. celého konzilu.
Ministr vnitra, ten nový nezná zákony a ministerstvo ovládl televizní hlasatel. Mimochodem Michael Kocáb, taky umělec (pokud ovšem Radka Johna za umělce můžu považovat), pomohl odsunout Sovětskou armádu z našeho území. Ty Abbasoviny ale měl přenechat někomu jinému. Je skvělý rocker a to mu jde.
Budoucí spisovatelé úspěšně konkurují svými výtvory v podobě, "tak jsem to udělal, jsem na položyl ten kus dřeva, aby jsem to potom mohl udělat dobře, a bylo to potom heské." Práce na povídce, s úpravami trvající několik let dopala jinak. "Je to jakž takž dobré, ale to chce čas."
Kdysi mi někdo doporučil, abych nepodnikal v Čechách a odešel třeba do Kanady. Nevěřil jsem mu, jsem přeci Čech, nikam nejdu. Zůstal jsem. Amatér vytvořil cosi, jako internetový časopis.
Možná bych měl něco udělat. Snad si najít nějakého tatínka.
"On je to náš příbuzný, vlastně ne tak příbuzný. On je vlivný....." (slova místostarostky zastupitelstva Husinec u Prachatic) A tak se slovy, "s blbostí nejdále dojdeš," se zřejmě asi po nějaké té přestávce pustím znovu do práce a podnikání.
Možná by to chtělo, když už tedy píšu povídky novou knihu s názvem: "Jak se stát úspěšným amatérem a dostat se na ministerstvo..."
