O politické kultuře psát nechci, ale ve skutečnosti popíšu jen hodnoty, které zřejmě způsobují momentální situaci.
"Tradiční společnost...., její hodnoty přežily komunistickou modernizaci... Hodnoty jsou silně kolektivistické, hierarchické, antiintelektuální; k politice je nedůvěra na jedné straně, na druhé straně je společnost přístupná manipulaci populistické demagogii." (Zdenka Vajdová: Politická kultura- teoretický koncept a výzkum- Sociologický časopis XXXII (3/ 1996).
Je zde tedy zřejmá má otázka, co český národ vlastně chce. Bezcílné stěžování si na všechno. Přístup a schopnost vnímat pouze populistické a jednoduché řešení. A tím chybějící částečná politická či ekonomická gramotnost. (viz. antiintelektuální přístup společnosti a přístup k zodpovědnosti politiků k dané společnosti).
Společnost si utvořila pozitivní postoje k závislosti na státu (Z. Vajdová). Tím zřejmě příklon k levicovému jednoduššímu řešení, větší podíl sociální pomoci směřující od státu versus zadlužování státu jako takového ( lidé podléhající populismu si těžko uvědomují, že zadlužování je na úkor právě nejvíce sociální oblasti). Společnost stát považuje za nejlepšího zástupce osobního a kolektivního dobra, bez ohledu na tvrzení, kdo je hlavním viníkem zadlužování a ekonomického propadu. Tedy viník je zástupce dobra.
A zároveň současný příklon k levici jistě v budoucnu zcela opět populisticky přiblíží voliče k pravici. Pokud, jako vždy dojde k pohledu na právě vládnoucí politickou prezentaci (dle volebních průzkumů právě ČSSD a KSČM). Pokud nedojde ke kroku odklonu od populistického náhledu na politickou kulturu a co to ve skutečnosti znamená.
Pokud je volič levicově zděšen (z domnělé pravicové politiky), měl by si uvědomit, že hlavní z čeho je třeba vycházet je analýza prospěchu či krize právě v osobním životě, co přináší osobní zadlužování či zodpovědné hospodaření.
A zřejmě vždy dochází k osobnímu rozhodnutí, jak naložit se svým životem. Být závislý a nebo zodpovědný.
