Přečetl jsem si dnes ráno článek pana Tomáše Haase na blogu.aktualne.cz. o krizi politické scény a společnosti, jako celku. Musel jsem poněkud upravit své tvrzení, zda jde o politickou negramotnost občanů (oblíbené slovo, ovčanů) nebo politická negramotnost politiků. Kam se přiklonit, abych zaujal stejně, jako autor, který porovnává německý nacismus s Evropskou únií. Je to k pousmání či pláči?
Nechci se zde uchylovat k podobným přirovnáním. Žádné kruté předpovědi typu, zase nějaký konec světa. Žádná hrozba komunismu, žádná hrozba ultrapravice. Tedy, pokud si na to nezahrají samotná média, aby zvýšili prodej svých deníků na základě zcela nezaujatého a pravdivého pohledu na situaci v naší společnosti. Hlavně té české, protože na západ od nás je to dokonalé. Pardon, kromě Bruselu.
Jsem konzervativní pravičák, či liberální? Budu muset opět prostudovat ono tvrzení pana Haase. Čím to bude, že je u nás taková krize společnosti. Kde je ta pravda a láska. Kde je ta pravá příčina korupce. Kde se krade nejvíce a od kterých částek se dá hovořit o zlodějně. Je to pět set korun, pět tisíc a nebo rovnou pět mliard? Kdo si zaslouží amnestii a kdo ne? Kdo je ten pravý prezident, kdo je hulvát a kdo projevuje aristokratické dokonalosti, o co jsou lešpí než lidové rčení a citace citátů?
Různé pravicové směry vyznávají odlišné myšlenky, spektrum se pohybuje od principů jakými jsou svoboda, individualismus, tradice, až po principy jako autorita, řád, hierarchie, povinnost, reakce a nacionalismus.
Pravice odmítá rovnostářství, nerovnost mezi lidmi vnímá jako neodstranitelnou či odstranitelnou za cenu omezení svobody, ale vnímá nerovnost někdy také jako užitečnou, jelikož má podporovat neutuchající boj za zlepšení společnosti.
Pravice (na rozdíl od levice) klade důraz více na individualismus než na kolektivismus. Prosazuje zaručenou ochranu soukromého vlastnictví a svobodu podnikání, to považuje za podmínky nezbytné k životu a prosperitě společnosti.
Její liberální odnože převážně odmítají výrazné zásahy státu do fungování ekonomiky, podle principů neviditelné ruky trhu. Pro neliberální to nehraje velkou roli. Za pravicové se považují konzervativní, ekonomicky liberální a monarchistické politické strany a uskupení.
Když to nakonec shrnu, tak mi vyjde, že sice vím, kam patřím, konzervativní pravice. Nejsem příznivcem omezování vlivu státu. Nejsem ani příznivce odvolávání vlády, která vykonává svou funkci v rámci dané situace. Porovnávat vládnutí v době ekonomického růstu či krize. Ovšem jsem si jist, že střídání vlády pravice a levice je stejné, jako se střídá zima s jarem atd. A je to dobře, protože ekonomická a dluhová krize netrvá věčně. To mě jako pravičáka uklidňuje, protože i sama pravice se dostává do krize. Stejně tak jako se do ní dostane vláda ČSSD s podporou KSČM a dalších odnoží s přívlastkem komunistická/ý/é .....
