Nezačnu tento článek ani u Rómů, ani u učitelů, ale u těch, kteří jsou postiženi autismem. Chci uvést na začátek jeden dobrý příklad. Jak už to bývá je celá vyspělá civilizace připravena na jednoduchá řešení. Vyžaduje to peníze- tedy hodně peněz, řešení- nějaké, zákony- omezující, dobré srdce- s trochou toho sobectví a pýchy.
Zůčastníme se nějakého projektu (někteří říkají tunelu), pro dobrý pocit. Nedávno mi totiž přišel email, abych podpořil autistické děti a zda vím, co to znamená a jak se s tím žije.
A protože znám příběh Temple Grandinové, nejen z filmu, ale prošel jsem si i několik (opravdu málo) stránek o této autistce, je jasné čeho dosáhla díky své matce. Je profesorkou na univerzitě a přednáší o autismu. Je autorkou několika projektů pro hospodářská zvířata. Řekla, že autistické děti mají potřebu se pohybovat v kruhu a vidí v obrazech. Její matka měla spoustu práce, aby jí naučila mluvit, číst, nebát se lidí, procházet dveřmi, které znamenají stále něco nového. Můžeme na druhou stranu ale prohlašovat, že jsou to prostě a jen autistické děti, zjistit si diagnozu a smířit se s tím. Případně vytvořit projekt pro postižené a jejich rodiče. Je jasné, že ne všichni mohou být jako Temple Grandinová. Pokud se o to alespoň nepokusíme. A tak opět dáváme ony ryby, rovnou upečené, místo rybářských prutů. A naučit lidi ryby chytat a upéct si je samostatně.
Kvalifikovaný, atestovaný superučitel bude jistě mít spoustu teoretických a praktických znalostí. Jde o to, zda ho budou mít rádi žáci, zda dokáže něco naučit. Protože naučit dítě, které má přirozenou inteligenci, pochází ze slušné rodiny, nebude jistě práce tak složitá, stejně jako příjmout fakt, že autista je prostě problém... Učitel za několik let získá encyklopedické znalosti o předmětech, které vyučuje. Horší je to ovšem s přesvědčováním žáků, rodičů, celé například rómské komunity (proč ale zrovna Rómové, že?) o významu vzdělání. Je to schopnost naučit tyto děti, aby zvládaly další cestu životem. Mnohdy i přes velký vliv okolí. Příkladem mohou být inspirativní filmy, jako Zrození šampiona, Zlaté ruce, příběh Bena Carsona. Na druhou stranu Zkažená mládež. A další příklady pro budoucí superučitele. Protože jedině tak má karierní řád význam.
A co takhle získat kvalifikaci superučitele ve škole, která se nachází v lokalitě ghet a romských osad? Kde vzdělávání není příliš lehkou cestou. A proč se zrovna mluví o tzv. znevýhodněných dětech a nahrává se pozitivní diskriminaci, které využívají různé politické strany, z leva i z prava. Kdy například neonacisté aj. mají jednoduchá řešení, jak se zbavit této činnosti a vyhazování peněz nazdařbůh, které by se měly dávat jinam, než do podpory podobných projektů? Byť jak jsem uvedl projekty (tunely), projekty pro zviditelnění se, projekty, které pouze opisují problém, nikoliv ho řeší.
Takový superučitel jistě podle mě nepokrčí jen rameny, že rómské děti jsou prostě nevzdělávatelné. Měl by to být minimálně "sestra v akci." Superučitel by měl mít výsledky ještě před získáním druhé atestace, jak je navrhováno. Dostat třídu problémových dětí na vysokou školu. Naučit je, jak se uplatnit na trhu práce.
Ovšem není to jednoduché, není to jednoduché řešení. Nebo dokonce poslední řešení.
