Přečetl jsem si včera jeden komentář, "stát utváří jedince," nikoliv naopak. Stát je tedy věc složená čímsi (asi věcmi), která utváří ty, co nikdy nebudou spokojeni, ne naopak. Tak to jsem celkem vděčný za tu nudu, kdy se vlastně nemusím o nic starat. Jako kdysi.
Snad jen by to chtělo více peněz za to, co dělám. Tedy to, co dělají ostatní, tu nadhodnotu, kterou si nechávají na úkor mé málo odměněné dřiny.
Jak mě stát vlastně utvořil? Stát a jeho politické součástky, protože ať je volím a určuji, která je nejkvalitnější jsou to stále jedny a ty samé šroubky a matičky. Součástky, které korumpují, kradou a na obyčejné lidi nemyslí. A součástky drží pohromadě celý ten stroj, stát.
A tak tedy jdu a nebo nejdu k volbám, abych dal hlas stroji A či stoji B. Jeden se točí po směru hodinových ručiček, druhý proti. Výsledek? Ten je stejný, vteřinová ručička běží stále vpřed, nic nového pod sluncem. A navíc plodí jedince... (i Darwin by se divil).
A tak si sednu na lavičku s ostatními, dám si kávu a budu každý den opakovat tu samou písničku. Případně si zlepšovat slovní zásobu na adresu nemyslících tunelovacích strojů. Občas upadne nějaký ten šroubek (nedávno Drábek a spol., tedy i matička).
Kdo za to tedy může? Já jako obyčejný člověk bez vlivu uřčitě ne. A věřte mi, že je hodně těžká práce dostat se do politiky, aby vás pustili ke slovu, abyste se později stali tím šroubkem či matičkou co drží stroj pohromadě. A jako zplozenec státu dělal to samé.
Ovšem pokud budeme myslet tímto způsobem, pak raději zůstaňme u té kávy na té lavičce. A s jedním názorem, "stát utváří jedince," nikoliv jedinec stát. A bude stále jedna a ta samá otázka, na kterou si odpovíme, "kdo za to může?"
Samozřejmě stát a politici, to je jisté...., a pořád dokola a dokola...
