Demokracie u krokodýlů je jednoduchá. Kousnout, nekousnout, sežrat, nesežrat. My lidé jsme druh mnohem složitější. Řešíme nejen politiku, ale i lásku, vztahy a sex. To je jedna rubrika v časopise, ale nemůžu si vzpomenout, který že to je.
Jsem člověk. Politiku mnohdy nechápu, ale musím o ní taky někdy napsat. Vztahy a sex. Asi snad zajímavější téma.
Člověk aby to z ní tahal. Tak má mě ráda nebo ne. Stoprocentní láska? Možná u krokodýla je to jasné. Vznikne malý krokodýlek z lásky? On to tak nebere.
Proč se ptám? Trhám lístky z květu kopretiny, "má mě ráda, nemá mě ráda," připadám si jako idiot.
Zvládne to sama, tak čekám. Dlouho čekám. Dostanu vynadáno, že nepomáhám, když je jí tak zle, že to sama nezvládne.
"Zatraceně!" nadávám před lékárnou, "tolik peněz za léky na podpoření potence."
Dva kilometry před městem polykám tabletky v hodnotě asi dvou stovek, aby to zabralo dle návodu. Sedám do auta.
Ona mi sedí na klíně a hladí mě. Zázračný lék ne a ne zabrat. Dvě stovky jsem mohl klidně hodit do koše.
Na větu "miluju tě" jsem čekal marně.
Vlastně jsem čekal marně i tak. Rozmyslela si to. Nepodpořil jsem jí v její bolesti, ani jinak.
Vztahy a sex, už to chápu. Ono k lásce stačí jen mít v pořádku jistou část těla, není třeba ani mluvit.
Tak tedy mlčím o vztazích a jen se ptám: "Jak to mají ti krokodýli?"
