Kromě toho, že Nečas má nějaké problémy s rebely jsem se v novinách nic zajimavého nedočetl. Politika mě poslední dobou nezajímá a měla by, jako blogera. A co se děje s naší zemí, to netuším.
Ale ono se prý s ní něco děje....
Ráno jsem už něco kolem čtvrté na nohou a ptám se, proč se u nás vstává tak brzy do práce, když se normálně probírám až tak v devět či deset dopoledne. Komu by se prý chtělo chodit z práce až v šest večer. Hlavně v létě.
A tak si můžeme vlastně chrochtat i ve dny všední. Skončíme už ve dvě, můžeme se jít v létě koupat a v zimě koulovat. Napadlo mě při otevření reklamy od ING pojišťovny, že nepotřebuji vyhazovat peníze na penzijní cosi už nyní. A to je mi už padesát let. V této době si chci prašulky užívat a ne je dávat někam na dlouhou dobu, u mě asi na patnáct let. Až budu v důchodovém věku, tak pochybuji, že jako udřený důchodce naspořené peníze užiji. Snad za lékařskou péči, drahé a účinné placebo a za drahé hlouposti od nejen podomních prodejců. Až budu starý a nemocný, nikam nepojedu a k jídlu bude stačit jablko.
Jo, chodit do práce od deseti dopoledne, končit v šest večer. V klidu se nasnídat doma či v kavárně. Pak se nasnídaný, třeba i rozcvičený postavit na osm hodin k pásu. Večer zajít na večeři a tím se vyhnout drahým nákupům nekvalitních potravin. A utratit stejně, jako za návštěvu restaurace. Jít spát kolem půlnoci, nebýt vystresovaný, protože noční život mě nebude rušit proto, že musím brzo vstávat.
A tím vším se zvýší hrubý domácí produkt, protože odpočinutý pracovník udělá více práce. A poroste produktivita, lidé více utratí za zábavu a služby. A budoucí chrochtající důchodce bude mít dostatek práce. A mladší neunavení zplodí více dětí.
A co s tím? Bude deset hodin dopoledne, musím jít něco udělat. Právě přijel vedoucí, odpočinutý, na desátou.
