Nejen dluhů finančních, ale hlavně těch osobních. Hledání alternativ zbavit se onoho dluhu v tvrzení, "za to mohou oni." Kalousek, Nečas, komunisti. Můj šéf, moji přátelé, co zklamali a nepřátele, co klamají stále. Psycholog, který má tolik pacientů, že na mě příjde řada, kdy už budu dávno zasebevražděný. Ta hromada nepotřebného placeba na depresi, protože jsem naletěl na "Ně." Na jejich sliby, kterým jsem tolik moc věřil. Volil jsem s přesvědčením, že oni jsou ti praví, co zachrání vytunelovanou zemi uprostřed Evropy.
Minulý rok jsem zjistil, že díky té hromadě výhodných půjček, kreditních karet a nebankovních půjček na základní potřeby, jsem na mizině. Jak bych měl asi poděkovat státu, který za to může, že jsou takové zákony, které dovolují poskytovat půjčky. Kdysi majetným lidem. A jako pan Špáta (podle novely K. V. Raise, zfilmované "Jako kníže Rohan"), který jako bohatý si půjčoval. No pokud máte slušný příjem, můžete získat půjčku, nejen na podnikání. A jako kníže Rohan jsem se choval i já (protože co dělají ostatní, je věc ostatních, protože má tento článek poučit či varovat, ne poukazovat na činy druhých).
Musel jsem udělat onen rázný krok, abych z toho nezešílel, jako právě Špáta Antonín. A tak nejen, že jsem udělal radikální krok, ale i krok v jedné věci. Zahodil jsem myšlenku, že za to mohou oni. Všichni oni, o kterých se nejen zde píše. Politici, společnost a ti co za to hlavně mohou. Kromě mě.
Stejně, jako mohou oni za to, že jsem ještě nevydal knihu, že nebyl uveřejněn článek v novinách (lépe na titulní straně prestižního deníku). Byla by to neustále cesta k dalším dluhům, půjčování si druhých úspěchů na úkor mé vlastní zlosti. Vždyť mě ani ten úspěšný spisovatel nezná. A já se rozčiluji nad jeho úspěchy, za které může ona zkorumpovaná společnost, co čte jen bláboly.
Jak zplácím dluhy nejen ty finanční? Píšu, učím se psát. Učím se, jak splácet dluhy. Přes všechny ty výhružky exekutorů s přispěním dalších, kteří tvrdí, že jsem v háji. Že si musím zase půjčit, abych mohl zaplatit půjčku další půjčkou. Naučit se zbavit se dluhů (strachu, stejně už jsem v minulosti udělal chybu).
Vlastně jsem ještě nikde neslyšel, že by nezaměstnaný děkoval státu za to, že dostane alespoň tu podporu v nezaměstnanosti (bez ohledu na hloupý zákon o veřejných pracích, což je asi mimo zásady liberální demokracie). Stát má zajišťovat v době nějaké krize základní prostředky, nikoliv nadstandard.
Nikdo za mě nenapíše článek, nikdo se za mě nebude učit, nikdo za mě nezaplatí dluhy.
