Dočetl jsem se, že stát láká na penze, výhodné až od 97 let. Zůčastnit se reformy se prý nevyplatí tomu, kdo si délku života plánuje kratší. Navíc, když chce starobní důchodce pracovat, seberou mu za jeho snahu dva tisíce. Což samozřejmě nahrává komunistům, proti kterým vystoupí studenti v Třeboni. Ach ti milí kapříci na kruhovém objezdu...
Čeho všeho se ještě můžu dožít do těch svých 140, které si plánuji? Návrat do doby, kdy se nevyplatilo vystrkovat růžky? Mě už to bude jedno a mladí? Těm prý nikdo nepřeje nic dobrého, mí vrstevníci říkají, že by nechtěli být mladí a dožít se toho, jak to tak naše vláda vede..... z kopce.
Ptám se tedy, když jsem nedávno zrušil penzijní připojištění, jsem mladý a penízky jsem si užil na motorkářském výletě. Tak jaký že to mám vybrat pilíř? Druhý? Třetí? Čtvrtý? ....., asi ten, který udrží ten strop nade mnou. No a banka, co jí dlužím mi nabídla půjčku, prý dostanu tři tisíce jako dárek k Vánocům. A to se vyplatí.
Vlastně se také dívám po těch důchodcích na západě. Opravdu všichni si žijí tak, jako v těch reklamách? Všude je chleba o dvou kůrkách... Takže jsem to vzdal. Pokud se mi vyplatí od 97 let důchod, kdy do něj zřejmě asi půjdu, pak mám před sebou ještě 43 dalších....
Překvapila mě nedávná návštěva dealera od nějakého penzijního fondu. Prý je divné, že nemám šest tisíc měsíčně navíc. A že to mám blbé, že budu mít v důchodu peklo. Budu žít ve špíně, protože nebudu mít ani na mýdlo. Nepoteče mi teplá voda. Odpojí mi elektřinu a vyhodí z bytu. Tak na co vlastně spořit?
Osobně si myslím, že v důchodovém věku budu tak oddělaný, že sotva dolezu do křesla a budu sledovat svou starou bednu. Spíše zírat z okna. A díky mým vzpomínkám na mládí, postačí mi jablko denně. Na co plánovat svůj život.
