Kolega prodavač z jednoho supermarketu vždy na začátku směny konstatoval, že dobrý prodavač musí mít image a jiné dobré, ne-li vynikající vlastnosti.
Kolega z naší kapely z jednoho města vždy před koncertem konstatoval, že dobrý rocker musí mít hlavně dobré image a domaloval mi tu modročernofialovou šmouhu pod okem, nosem a na krku. Nezáleží na tom umět zpívat, ale přeřvat čtyři elektrické kytary, bubny a další nástroje. A to vše po dobu čtyřhodinového marathonu na rockovém festivalu.
A protože bych byl tím nejlepším kandidátem na prezidenta, jsem strašně líný. Běhat po městě v brejličkách, na provázku tahat evropskou unijní vlajku, na tričku s nápisem "pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí," s propíchlým nosem, potetovaným obličejem a v ústech trubičku s jedovatým šípem na politické dinosaury. A to nejen po našem městě, ale i jiných městech, obcích, polích a lukách. Vyběhnout na Sněžku, nejvyšší horu Česka (ještě že má jen 1602 m a ne 2655 jako dříve).
Chtěl jsem se nechat potetovat všude. Rozumět mi také není, ale jen po ránu, když vstanu a ne po celý den. A tak mi díky mé lenosti kandidovat za sebe zůstal jen jeden. Tedy dva, ale ten jeden je z Vysočiny a je to bavič a kabaretní umělec z prognostického úřadu. Ten druhý je docela chytrý, ale podle jeho manželky ukradl víc propisek než ten šedivějící pán, co bydlí v Praze na Hradě. Navíc je o něco chytřejší než já. Kolik má ten pán IQ netuším, ale je víc v televizi, tak zase tak úplně hloupý nebude. Já v televizi nebyl.
Na závěr se omlouvám všem prodavačům, rockerům, potetovaným, nesrozumitelně hovořícím, těm v brejličkách, co zešedivěli z nás. Všem důchodcům z Vysočiny. Těm co kradou propisky. Jo a dámám, co brání v televizi svobodu projevu.
Pardon, "konnichiwa."
