Film- Poslední vlak

Přečetl jsem si zrovna odpoledne, že bych neměl sledovat televizi před spaním. Ale dopoledne či odpoledne, pokud si nepustím něco z videotéky atd. dávají spíše lehčí žánr, většinou méně zajímavý.

Berlín 1943. Židovská otázka se blíží ke svému konečnému řešení

a nacisté se rozhodnou odvézt zbývající židovské obyvatelstvo z Berlína. Zbývá jich sedmdesát tisíc. V průběhu celého jara jsou večer co večer odvlečeny celé rodiny, starci, děti, kdokoliv. Do posledního vlaku složeného z dobytčáků je nasázeno 688 lidí. Mezi nimi i slavný boxer Neumann, kabaretiér Noschik, šestáctiletá Ruth a další. Ti všichni si záhy uvědomí, že jejich cesta skončí v Osvětimi, kam všechny transporty směřují. Boj o život však začíná již v přecpaných vagónech. Je vedro a není voda, hysterie se stupňuje a během několika dnů začnou přibývat mrtví. Jedinou možností záchrany je útěk.

Film Poslední vlak úspěšného režiséra Josepha Vilsmaiera (Stalingrad) a jeho ženy

Dany Vávrové má za sebou projekce na festivalech v Berlíně, Karlových Varech a dobře si vedl i v německé distribuci. Film se natáčel v České republice a v hlavních i vedlejších rolích se tak objeví známé tváře Juraje Kukury, Stanislava Zindulky, Niny Divíškové nebo Vojty Kotka. Z německých herců ve filmu exceluje Gedeon Burghard známý například ze seriálů Komisař Rex, Kobra 11 nebo z česko-německého Náhrdelníku. Sibel Kekilli pak čeští diváci znají jako hlavní hrdinku filmu Proti zdi.

Válečná témata se v německé kinematografii stále vracejí. Někdy je to skandál, někdy zklamání. Poslední vlak patří k těm filmům, které se nesnaží ukázat velké dějiny, ale vracejí se k dramatickým osudům bezbranných, kteří jen díky svému původu ztratili status lidí. Film je napínavým příběhem o lidech, kteří tváří v tvář smrti musejí jednat a nemají se kam obrátit pro pomoc. Síla filmu spočívá především ve skvělých hereckých výkonech, superstar, napínavé atmosféře a hlavně historické věrnosti a důkladnosti.

ZDROJ: filmyx.cz

Na jedné straně popírání holocaustu, na druhé straně pozitivní diskriminace. Na jedné straně chování jedněch, na druhé, chování druhých. Existují jednoduchá řešení? Asi ne.

Trestáme za naše názory, abychom mohli přikyvovat názorům druhých. Jeden extrémismus je trestný, druhý volíme do parlamentu čistě legálně. Má vůbec něco hlavu a patu? Ale přesto nestojím o to, abych to nějak komentoval. Je demokracie a nikdo nám neříká, že platná je zrovna tato teorie, tato filozofie.

Křesťané by to uzavřeli jednoduše, "přijměte Ježíše do svého srdce." JEDNODUCHÉ, VYŘEŠENO. Neonacisté mají také řešení. Mají ho levičáci a pravičáci také. Jenže demokracie přináší mnoho otázek a odpovědí. Od toho je to demokracie.

Díky digitalizaci mám nyní možnost sledovat více pořadů, dostávám se k více informacím. Například dokument, Boží děti. Ve jménu Ježíše se znásilňovaly děti. Ve jménu Ježíše se zavíraly do klášterů padlé ženy.

Další dokument, znásilňování žen a dětí v Kongu. A kdosi namítne, tak se na to nedívej.

Na ulici mě zastavili dvakrát z Amnesty International. Tak jsem jim slíbil, že když píši články, přispěji i svým názorem. A včerejší film mi k tomu dopomohl.

Mezi námi, film byla tak dokonale zpracovaný, že ukázal nejen chování pravých vrahů, příslušníků SS, ale i chování ostatních lidí a Poláků, kteří za zlato prodávali vodu. Pak si máme udělat obrázek.

Chtěl bych jen na závěr dodat. Nestaňme se blázny pro pobavení druhých. Buďme sami sebou. Naučme se žít správně a jděme druhým příkladem. Život je příliš cenný.