Před dvěma lety jsem se "plazil" s hadičkami po chodbě a mračil se na sestřičky i pány doktory. S nikým jsem nechtěl mluvit. Když jsem náhodou usnul zdál se mi jeden sen. Ježíš v bolestech umíral na kříži. Když jsem se probudil: "Sestří, bolí mě to, nemáte nějaký prášek?" Ježíš žádný prášek neměl.
Tak toto se mi honilo hlavou. Vizita mě nezajímala a na otázku, zda byla dialýza lepší jsem odpověděl, že ano. Raději čtyři hodiny dvakrát týdně, než se tu potulovat s hadičkami a neustále vstávat při nucení na wc. Bolelo mě břicho.
Namítnete, že jsem se zbláznil, ale upozorňuji, že tento stav netrval dlouho. Opravdu.
Tehdy mě neustále trápila jedna myšlenka. Na parapetu v IKEM-u jsem našel Nový zákon a pročítal ho. Už pokolikáté. Ježíš, Ježíš. Nebylo to poprvé, co se o něj zajímám. Mám doma
sešit, kde si vypisuji části z Bible, které mi chodí z jedné webové stránky. Učím se podle nich, jak správně žít. Vlastně Bibli jsem si vzal s sebou i do nemocnice. Nyní ale na ní nemám myšlenky. A tak jsem si nechával zdát o Ježíšovi na kříži.
Jenže tehdy jsem ještě netušil, že Bůh po mě chce zcela něco jiného než co po mě chtějí věřící Křesťané. Je to divné? A proč by mělo? Před dvaceti lety jsem se seznámil s jedním filozofem a začal u Marxe, Engelse a Lenina. Vzpomněl jsem si záhy na jednu událost před skoro třiceti lety, v době hluboké totality. Byl jsem v jedné hospůdce a prohlásil, ani nevím proč, že kdyby nebylo Rusáků byli bychom v pr..... Dostal jsem od chlapů přes ústa, aniž bych věděl proč.
Proč mě to napadlo? Že filozofie není legrace a zkuste být upřímní. Tím myslím i ke Křesťanům.
Když jsem se vrátil domů, tak za nedlouho jsem dostal skvělý dárek. Knížku. Vlídná povzbuzení na každý den- Josef Schultz a odložil jsem Bibli. Ale proč vlastně? Ne na trvalo. Ale proto, že mi někteří lidé tvrdili věci, které mě uváděly do rozpaků. Cítil jsem, že mi berou to, co jsem od Boha dostal, svobodu. Svobodu najít cestu k Bohu sám. A upozorňuji, že je zcela jiná než chápou oni. Jsem filozof ( každý člověk filozofuje) a mám právo na pravdu. Je Bůh Pravda? Ano, je. Ale ne ta, kterou se mi snažíte vnutit. Mám se celý oddat Bohu a svěřit Mu vše a zatratit sám sebe. Bez trápení, hledání a utrpení těžko pravdu najdu. Ježíš to myslel dobře, řekl to dobře a musí se hledat i mezi řádky, abychom našli sami sebe. Že máme milovat tak, jako On miluje nás a ne soudit jiné za to, že se jinak chovají.
Ale ano, někdy se lidem divím. Žasnu. Nadávám. Ale lidé mají svobodu či ne?
Vyšel u nás na www.zpravyvh.cz nedávno jeden článek, že se snažíme na Boha svést všechno, tedy hlad, utrpení atd. Je zajímavé zjištění, že může jen za dobro, které je v našich očích dobrem. To tak známe Boha a rozumíme všemu? Není to tedy ta pýcha, že soudíme ostatní z "lásky k Bohu?" Znáte ten příběh o tom, jak jeden člověk požádal o kytku a motýla a dostal kaktus a housenku? Jak tedy můžete tvrdit, že má víra je špatná. A já mimochodem, jiná?
Vše jsem pochopil během své nemoci, chozením na dialýzu a transplantaci a po ní. Bůh může i za hlad a naše utrpení stejně jako za krásy, stvoření atd. A nebo je to vše naše vina. Člověk také dokáže milovat, být dobrý a dokáže více než si myslíme. Láskou dokonce i svět spasit. Nesmysl? Tak kromě Ježíše poslouchejte i tlukot srdce a myšlenky člověka, který je Božím obrazem. Obrazem. A nebo není? A co dívat se Jeho očima a pozorovat srdcem a lásku dávat?
Jednou jsem jistému člověku řekl, že mu konečně došlo, že by mě neměl soudit. Odpověď byla, že ta myšlenka a má slova byla od Ježíše a ne ode mě. To je smutné. Nepíše se v Bibli náhodou, kdo pomůže tomu nejmenšímu, mě pomohl. Já vím, je to trošku jinak. Soudím? Ne, protože nesoudíte ani vy Křesťané. A nebo soudíme všichni.
Jedna myšlenka mě v podstatě zvedla ze židle asi před půl rokem:
"Dostane se k bohu a do nebe i nevěřící člověk, který se tady na zemi chová dobře, nikomu neublížil, je dobrý a hodný, nelže, je upřímný atd….?"
"Abych řekl pravdu, takové lidi neznám a i Bible říká, že tací neexistují. Znám desítky lidí na vysoké morální úrovni, které obdivuji, nedbaje na to, jsou-li či nejsou-li věřící.
Je to taková "pojišťovácká" otázka, která vychází z předpokladu (jsem dobrý, nikomu jsem neublížil, v boha věřím, ale nenuťte mi ho...) To je jako (do práce chodím a pracuji dobře, ale firma je hrozná, nesnáším ředitele a strategii), to je protiklad, nesoulad.
Takový člověk nezná Ježíše osobně a nemiluje ho. Bible připouští variantu, že člověk, který NIKDY neslyšel evangelium o Ježíši, bude možná v nebi, ale týče se to např. skupin, národů nebo jednotlivců v pralese apod. oblastech, kde nikdy nebylo mluveno o křesťanství, nedá se s tím ale v žádném případě kalkulovat. Kdo slyšel poselství Ježíše o cestě do nebe a vědomě se rozhodl proti, tak se už vteřinu po smrti neobhájí...
Bible, list Římanům 2:13 Neboť u Boha nejsou spravedliví ti, kdo Zákon slyší, ale ospravedlněni budou ti, kdo jej plní. 14 Když totiž pohané, kteří nemají Zákon, přirozeným způsobem činí to, co Zákon požaduje, pak jsou sami sobě Zákonem, ač Zákon nemají. 15 Ukazují, že mají dílo Zákona napsané ve svých srdcích. Jejich svědomí bude svědčit spolu s myšlenkami, jež se navzájem obviňují nebo také obhajují.
Jedinou jistou cestou do nebe, kterou známe, je víra v Ježíše Krista a aktivní upřímná praktikující každodenní víra. Desítky a stovky jiných „zaručených“ rad, postupů a cest, jsou jen pokusy obejít tu nejjednodušší cestu a vyhnout se tím přiznání, že existuje někdo, kdo nás stvořil."
Tak tedy, nedostanu se do nebe. Nejsem křesťan, ale vím jedno. Neznám žádnou přímou cestu k Bohu. Není skrze uvěření, ale skrze poznání. I víra je součástí a završením předchozího poznávání a vědění. Skrze hledání. Neexistuje žádná cesta, která by nám dala s uvěřením zároveň dobro samo. Proto možná lze snadno tvrdit, že člověk v podstatě není dobrý. Člověk je dobrý i s jeho chybami, zlem i dobrem. Ano, někdy se hodně zlobím, ale odpouštět je důležité. Bůh za nás určitě nemyslí, neříká nám co máme udělat. Máme svobodu. To by byla láska, kdybych někoho miloval a řekl mu. "Máš svobodu, kterou ti dávám z lásky, ale jen odtud potud." Zajímavé. Možná máte argument, že nemohu tak mluvit, protože nejsem ani Bůh ani Ježíš.
A tak poděkování kromě lékařů, sestřiček, známých, přátel a dalších patří poděkování mému kamarádu filozofovi, který mi kdysi daroval knihu Karl Jaspers- Úvod do filozofie. Kde opět hledám ztracený rozum k nalezení Boha.
A tak tady. V den dvouletého výročí transplantace trošku filozofie neuškodí.
Asi před dvěma lety mi chodily komentáře k článkům. Vzdali to se slovy: "Pane Hejna, nemá cenu komentovat, protože vy musíte mít vždy poslední slovo." Jistě. Otázka zní, proč se bojíte mít poslední slovo vy?
