Rád bych navázal na svůj minulý článek, Bohatý levičák, to je rozmar. Chudý pravičák, to je debil. Je to několik let, kdy jsem studoval metody Dala Carnegieho. Původně jsem uvažoval jako ostatní, "nejsem v USA, společnost je jiná, Češi jsou jiní," nyní po letech si nejsem jistý, zda jsem měl správné názory.
Jsem zřejmě ten chudý pravičák, kterého považují za debila. Bohateho levičáka osobně považuji za ujetého cvoka, který si hraje na křesťana. Mimochodem, takových bohatých křesťanů s auty vidím v neděli před kostelem dost. Jsou dostatečně rozmarní? A Bůh se tomu nahoře asi směje, až se za břicho popadá. Ale i tímto tvrzením jsem si prošel, stejně jako otázkamu církevních restitucí.
Pracuji jako dělník, ale do práce se oblékám jako manažer. Pomohlo mi to. Šaty dělají člověka. Možná se šéf nemůže vzpamatovat a považuje mě za rozmarného boháče, co dělá za minimální mzdu. No, třeba jen potřebuji mezi lidi. Ve skutečnosti potřebuji peníze. Kde jsem vzal na lepší oblečení? Koupil jsem si ho kdysi. Ale oděv není vše. Co třeba výraz ve tváři. Vzdělání vám přidá trochu toho respektu. A světe div se, otočíte si kolem prstu jak vedení, tak i obyčejné dělníky. Šaty dělají člověka. Možná mě někteří považují za rozmarného boháče, jiní mě berou jako oporu v době, kdy něčemu nerozumí. Třeba dlouhá debata o výši invalidního důchodu. Také o věcech, zákonech, pravomocech, ale i politice. Kdo se ptá, více se dozví. Přiznám se, že všudypřítomných levicových názorů je všude plno. Lidé, co nikdy nečetli ústavu, zákony, zákoník práce, občanský zákoník. Snadno se nechají zlákat populistickými bláboly nejen politiků.
Sleduji i jednání nadřízených s podřízenými. Snadno manipulovatelný člověk naletí na cokoliv. Zbývá mu jen odkývat, že je to skutečně tak špatné a zlé. Jen nerozumím, proč inteligentní lidé- pardon, můj vedoucí může být sice vzdělaný, složil maturitní zkoušku, může mít vysokoškolský diplom, ale o emoční inteligenci pochybuji. Dokonce o inteligenci přirozené. Pochopit jisté zákonitosti výroby není na škodu, kromě tvrzení, že každý šéf, ředitel a majitel je idiot. To samé si myslí o svých podřízených oni. A jsme v kolotoči nedorozumění.
Střední třída se hroutí pod tíhou neznalostí. Odsoudí jakoukoliv vládu, odsoudí jakéhokoliv prezidenta. Připadá mi, že naše společnost potřebuje snad jediného vůdce, krále. A tvrzení, že naše společnost míří zpět k feudalismu nabírá pravdivosti, jak tvrdí sociolog Jan Keller v Parlamentních listech, že v lidech začíná narůstat zlo.
Jsem příznivcem konzervativní pravice. Kloním se k názorům, že pravidla jsou tím, co platí. Psaná, ale i nepsaná. Mnohdy se to zdá až nepochopitelné, jakési omezující zákony dřívější šlechty. Je mi bližší pravidlo správného oblékání, slušného chování, pravidel stolování aj. než liberální pokusy o zavádění nového. Tím myslím v politice, životě, ve společnosti. Metody zavádění novinek ve vedení firem, zvyšování efektivity, zvyšování tlaku na lidi nikam nevede. A každý vrchol končí propastí.
Tedy, dobře oblečený chudý je jen ten, kdo nechce být ve společnosti chudých. Chce dodržovat jistá pravidla společnosti bohaté, chceme-li to takto pochopit. Marxova ekonomická nadstavba je brzdou společnosti, v rozdělování tříd a může to skončit, jako v roce 1948. Případný Kellerův návrat do středověku. Mávneme nad tím rukou nebo sami pochopíme jistá pravidla, že ekonomická krize je odrazem stavu společnosti. Optimismus přináší nejen úsměv, ale dokonce i ty peníze, prosperitu a ekonomický růst. Jak by asi vypadalo prohlášení ekonomických guru o zlepšující se světové ekonomice? Stejně jako můj osobní rozvoj, třeba jen ve stylu oblékání.
