Zjistil jsem, že špatně hospodařím, mám dluhy a okradl jsem nevinně (jak jinak) sám sebe. Svou osobní osobnost in vitro. Prostě ta druhá hemisféra mozková (pravá či levá) mi neustále arogantně klade na srdce, abych šetřil a snižoval ten schodek. Státní rozpočet se prý nedá srovnávat s osobním, ale vemte si ty své osobní já, podvědomí, nadvědomí, negativní a pozitivní.....
No, neposlali byste si esemesku ve tvaru, "chcípni debile," ??? A pokud patřím mezi mobilní grafomany, pak si jich ještě několik stovek upravím, aby slyšel, co si myslím. Tedy pardon, četl.
Nemusím číst knihy od Carnegieho, abych pochopil, že pokud přestanu dávat do natažené ruky, ta samá začne fackovat a ubližovat. Když už všechno prožere? A tak si sám sobě utratím roční kredit kvůli nějakému Kalouskovi. Jak se pak dovolám rodičům? K lékaři? Ke kadeřníkovi? Do servisu?
A osobní sebekalousek se ani nehnul, pořád si mluvil to své. Když už jsem to nakonec nevydržel a kredit došel, tak jsem ho poslechl. Skončil jsem s půjčováním začal se splácením a věřte, je to tvrdé. To, co jsem si mohl dovolit dříve, na to nyní opravdu nemám. A bylo hůř. Nyní už zbývá na základní věci. A bude lépe, až za necelých čtvrt roku doplatím ty nejhorší dluhy. Budu mít zase na lepší a lepší život. Kalouska a hlavně sebekalouska bych nikam neposílal, myslí to totiž dobře. Podle mých osobních zkušeností. Kdo už to nevydržel, asi našel nějakého toho sebekomunistu. Ten ho jistě ujišťuje o špatných časech a vyvolává depresi. Bude prý hůř. Těch lidí, co mají v sobě toho parazita je dost.
Nejsem žádný blbec, abych věřil, že se o mě někdo postará. Stát? Komunisti? Socialisti? Snad neonacisti? To těžko. Můj sebekalousek mi už od začátku říkal, udělej to, bude to těžké, ale stojí to za to, být sám sebou a spoléhat se na sebe. Je to možná arogantní blbec, snad. Ale mnohdy tito lidé pomáhají více, než usměvaví slibotechnici.
Takže? Moje volba je jasná. Za chvíli jsem z toho venku.
