Amnestie, pořád

  O této amnestii bylo už napsáno tolik, že jsem si myslel, že se vlastnímu názoru vyhnu. Dlouho jsem přemýšlel, zda svým uvážlivým krokem přeci jen ten olej do ohně nepřileju. Uvidím, možná ano. Na internetu jsem hledal význam amnestie jako takové. 

  A kromě mnoha článků na názory na konkrétní amnestii Václava Klause pouze a krátce. " (z řeckého amnéstia, zapomenutí) je rozhodnutí o hromadném, a to úplném nebo částečném prominutí trestu, a současně o zahlazení odsouzení pro trestný čin. Neruší tedy rozsudek ani občanskoprávní odpovědnost odsouzeného (například povinnost nahradit škodu), ale pouze trest. V České republice bývá doprovázena abolicí, to jest rozhodnutím o zastavení nebo nezahájení trestního řízení pro činy, na něž se vztahuje."

  "(abolitio od abolere = zrušit, odstranit) je pojem trestního práva, označující prerogativu hlavy státu, na základě jejíhož využití vznikne nepřípustnost trestního stíhání. Může být jak ve formě individuální milosti, tak kolektivní amnestie. Spočívá v tom, že oprávněná osoba, např. hlava státu, nařídí, aby se trestní stíhání pro určitý trestný čin nezahajovalo, a pokud již zahájeno bylo, ale nebylo doposud pravomocně skončeno, aby bylo zastaveno.

Abolici znalo už římské právo a později bývala výsadou panovníků. Československé právo ji převzalo z rakouského, české právo ji také připouští. Přičemž do roku 2012 jí, pokud jde o její formu milosti, neomezeně disponoval prezident republiky, poté v obou svých formách vyžaduje kontrasignaci předsedy vlády, resp. jím pověřeného člena vlády, a následně za ni odpovídá vláda.

  Spornost abolice: Proti využití abolice lze jednak namítat to, že je jakousi výjimkou z rovnosti před právem nebo že umožňuje různá zneužití, ale také to, že bere obviněnému možnost, aby se před soudem ze svého obvinění očistil.

V českém trestním právu však abolice možnost očištění před soudem nebere, prohlásí-li totiž obviněný do tří dnů od doby, kdy mu bylo usnesení o zastavení trestního stíhání z tohoto důvodu oznámeno, že na projednání věci trvá, v trestním stíhání se pokračuje. V případě uznání viny se však trest neuloží."

  Zdroj: Wikipedie

  Mohl bych tak pokračovat o významu spravedlnosti. Ale v této podobě si dovoluji napsat, že dochází nejen k tlaku ze strany politických stran, které reagují na výzkumy trhu, kdy asi osmdesát procent s amnestií nesouhlasí. Vzhledem ke spravedlnosti, výši trestu, množství peněz, či jiným druhům trestné činnosti. 

  Dle mého názoru je jediným a možným vysvětlením pouze oddělení právní moci od té státní, ale i občasnké. Hlava státu má právo na vyhlášení amnestie, jakéhokoliv rozměru, s udělením souhlasu předsedy vlády, jak je uvedeno v našich zákonech. 

  Právo občanů na vyjádření nespokojenosti je bohužel, spíše bohudíky jediným možným, stejně tak vyjádření médií. Stejně tak právo předat tuto záležitost ústavnímu soudu. A doufám, že rozhodne také dle zákonů a ne podle pocitů občanů či politických stran. 

  Jedině tak uvidím, že demokratické zřízení funguje, jak má. Jak si s tím poradí amnestovaní, občané, oběti, to je záležitostí jinou. Od toho tu máme policii, aby pomáhala a chránila a duchapřítomnost občanů všímat si. Ne jen komentovat.