Neodolatelně lákavá moc moci.

Kult moci je součást zákonů evoluce. Provází lidstvo od dob kdy bylo smečkami opic ve vysoké trávě. Prostupuje veškerou historií.

Je hybnou pákou všech masakrů a válek o všechny hmotné zdroje, které lidstvo kořistí z obývané planety, nebo nehmotné hodnoty, které fabuluje ve věroukách o božstvech a ideologických dogmatech. Lákavou moc moci pociťuje každý vrátný kerberos, každý revizor v prostředcích hromadné dopravy a každý šéf protekčně stojící ve funkci přesahující jeho schopnosti. Rádi ji demonstrují agresivní řidiči rychlých aut a mnohatunových kamionů. Mocí moci se ukájejí mladí policajti buzerující důchodce za volantem staré šunky a censoři dozorující, které názory smí povolit v souladu s panující ideologií.

Ne nadarmo se často hovoří o opilosti mocí o pocitech nekontrolovatelnosti a neohrozitelnosti. Opilost mocí bývá přirovnávána k jednomu ze sedmi hříchů, uváděném jako pýcha. Projevuje-li se opilost domnělou mocí přechodně u opilců v hospodě nižší kategorie, následuje brzké vystřízlivění na záchytné stanici. Horší je stav vyšinutí pozorovaný u zbohatlíků a politckých mocipánů. Bohatství a politická moc jsou spojené nádoby. Historie zná zbohatlíky, kteří si koupili politickou moc i politiky zbohatlé prostřednictvím politické moci. Symbióza mezi bohatstvím a mocí doprovází všechny režimy, autokratické i pseudodemokratické. Lákavá moc moci dominuje ve všech lidských společenstvech na všech úrovních hierachické pyramidy. Touha ovládat a manipulovat, být uctíván a sklízet ovace plynoucí z mocenské pozice je srovnatelná se sexuální touhou a velmi často je demonstrována právě v oblasti sexu.

V době pokročilého poznání ve vědách jako je filozofie, sociologie nebo psychologie, kde významně dominuje lidský faktor, se moc moci začala schovávat za korektní či ohleduplné vyjadřování. Na rozdíl od historicky doložených časových etap, ve kterých dominoval patriarchální kult moci, se v současné, hedonisticky zpovykané době kult moci ukrývá za povídky o korektnosti, rovnoprávnosti, občanských právech, právech menšin, sociální rovnosti, spravedlivém rozdělování a přerozdělování a zejména o právu veřejně sdělovat a hlásat vlastní názor.

Pokrytecká schizofrenie pojmové relativizace a různých metrů se na současné, domněle vyspělé, společnosti výrazně podepisuje. V přímém protikladu všem ideálům, se nejrozsáhlejší duchovní, kulturní, sportovní a nakonec i ekonomická sféra lidských aktivit v nejvnitřnější podstatě stále zakládá na agresivní soutěživé bezohlednosti a gangsterských metodách finančních manipulací. Kult moci, agresivity a dominance prostupuje podstatnou oblast filmové tvorby a počítačových her. Pouhým klikem myši se na obrazovkách rozstřikují nepřátelské armády v krvavých orgiích. V osmibokých klecích se řežou gladiátoři obdivovaní a oslavovaní mediálním humbukem. Není divu, že některým momentálně zaostalým individuím občas hrábne a jdou vystřílet školu nebo nádražní čekárnu. Mají se kde inspirovat.