Zápisky z cest - Praha, den první; Dmitrij Medvěděv.

Naposledy jsem pohlédl na matičku Moskvu a pak jsme odstartovali. Uběhla hodina, druhá a třetí a zakroužili jsme nad Pražským Kremlem nazývaným Gradčany i nad Svjaščenným Vítem, který postavili význační ruští stavitelé a potom jsme přistáli. Neboť stejně jako žárovku vynalezl Jabločkov a letadlo Možajskij, tak i gotika je produktem vyspělosti a pokroku sovětské architektury. Praha nás přivítala tmou. Je zvláštní, že ta jejich je úplně stejně černá, jako ta naše ruská. Toho si předtím ještě žádný novinář nevšiml. Taková důležitá informace a oni, nic. Prostě selhali.

"To pero dostaneš, teprve až to všechno podepíšeš".

Přistavili nám schody – úplně stejné jako v GUMu a dole stála celá česká armáda. Bylo smutné vidět, že jejich agresivní choutky směrem k naší zemi jsou skutečností, protože kožešinové límce těchto žoldáků z leskima, svědčí jednak o intenzivních přípravách na válku za polárním kruhem, za znovudobytí jejich kolonií - jejíž hrot útoku bude veden na Zemi Františka Josefa, kde Eskymáci dříve vykořisťovaní rakouským císařem námi osvobození od feudalismu již dávno vkročili do socialismu - a rovněž o rozpočtové odpovědnosti současné pravicové vlády. Napadlo nás, že pro příště bychom mohli začít naši návštěvu preventivním raketojaderným úderem a teprve poté vyslat delegaci složenou z prezidenta a Střední skupiny sovětských vojsk.

Projížďka Prahou byla také velmi zajímavá. Praha je tvořena ulicemi, domy a vítajícími domorodci. Velmi nás dojala jolka, kterou na naši počest Pražané postavili na Starogorodskej ploščadi. Není sice tak velká jako ta, kterou jsme si postavili doma v našem skromném obýváku, ale líbila se nám s manželkou i tak. Nu což - malá země, malé jolky.    

Potom jsme zastavili u kláštera. Přede dveřmi klečely dvě shrbené postavy a tak jsem sáhl do peněženky, abych užuž obdaroval žebrající nebožáky, když mi ony postavy objaly obě nohy a za líbání rukou mne plynulou ruštinou vítaly v Praze. Byl to prezident České republiky Václav Tunelovič Klaus s Livií Miškinovou Klausovou, spočívající v tradiční póze vyjadřující českou národní hrdost. Rovněž nás překvapilo, že pan prezident i jeho choť chodí neuvěřitelně čistě oblečeni.

Při vstupu do klášterní knihovny jsme všichni zatajili dech, když nám prezident Klaus nabídl ony tisíce svazků, které obsahovala k balení machorky, výměnou za zapůjčení předmětů denní potřeby generálního tajemníka ÚV KSSS k výstavě, kterou otevřu zítra. Protože jak se vyjádřil, hodlá ony prostory vyplnit ze tří čtvrtin knihami svými a zbytek bude sloužit pro publikace Petra Hájka.

Rovněž Ruskému lidu při té příležitosti věnoval novotou vonící výtisk jeho poslední knihy, v níž čerpá sám ze sebe a požádal o podpis na první stranu. Když jsem vytáhl své plnicí pero vykládané diamanty pocházejícími z autonomní republiky Komi, zablýsklo se mu v očích a začal slinit. Pavlov měl se svými podmíněnými reflexy pravdu.

Pak jsme přijali pozvání k malé večeři a museli jsme se spokojit s obyčejnými stříbrnými, nikoliv zlatými a brilianty vykládanými příbory a obyčejnými porcelánovými, nikoliv platinovými talíři jak jsme doma zvyklí. Ale jiný kraj, jiný mrav.

Na konec večeře přišel čas na dezert. Kuchaři v bílých nadýchaných čepicích odkryli stolek, na němž stál dort s marcipánovým nápisem Temelín. Chladicí věže z čokolády a stoupající kondenzační pára vyvedená ze šlehačky, strhla přítomné ke spontánnímu potlesku. Připadla mi ta čest ukrojit si největší díl. Reaktor si na talíře rozdělili majitelé ruské firmy Škoda Jaderné strojírenství, kterou nám Češi věnovali už před lety a třešničku na dortu si vyprosil pan prezident. Připili jsme si poté s panem prezidentem na zdraví a pozval jsem ho jménem Ruské federace do našich lázní Karlovy Vary k rekonvalescenci jeho kyčelního kloubu. Byl roztomile naivní, když mi vysvětloval, že Karlovy Vary jsou jejich. Nu što, mýliti se je lidské.  

Na závěr prvního dne mne mimo protokol pan prezident Klaus poprosil, zda bych jej zítra vyzkoušel z ruštiny, čemuž jsem vyhověl.  Zvláště si procvičíme slova jako: podepiš, dej, nestarej se a nebo uvidíš.

Z Prahy pro Ogoněk, Murzilki, Právo a Ústřední tiskový orgán ODS Denní telegraf, za den návštěvy první.

Dmitrij Medvěděv.

Miroslav Václavek

Šumperk