Vrah o morálce káže

„Ano a já jsem si se Šlajerem potřeboval vyříkat, co budeme dělat, když vyhrajeme volby. A já věděl, že se vyhrajou, protože jsem znal náladu lidí z venkova, kde jsem pobýval každý víkend. Znal jsem náladu těch lidí a věděl, že ta arogance Topolánkovy vlády skončí." Bohumír Ďuričko v rozhovoru na Seznamu o křtinách knihy knih Jurije Paroubka v restauraci Monarch a následné vraždě.

A tak v tom tak nejak plaveme vsichni.

Vratislav Šlajer o němž vrah, agent StB a přítel Jiřího Paroubka Bohumír Ďuričko ve svém rozhovoru pro server Novinky hovoří a s nímž porcoval té noci moc, kterou si u KSČSSD zakoupili na finančních darech je sponzor KSČSSD štědře soudruhům rozdávající miliony. Nejenom pro stranu jako takovou, ale i pro její vrcholné představitele a jejich chorobné choutky. Jako třeba když takový nejvyšší představitel dostane chuť vydat knihu minut sama se sebou. Respektive knihu Minuty s Jiřím Paroubkem v níž je vůdce zachycen ve všech státotvorných pózách jaké si jen lze představit. Jak se druhdy vyjádřil růžovosvetrový Jiří: "Myslím si, že mě to má ukázat především jako člověka, aspoň pokud jde o ty texty." Jiří Paroubek (ČT Události 17.3.2007). Stejně jako měl Adolf Hitler svého dvorního fotografa-propagandistu Hoffmanna má i Paroubek toho svého. Čtyři kilogramy fotografií nafotil za Šlajerovy sponzorské peníze bývalý vládní fotograf Miloš Schmiedberger kdysi agenturně StB nasazený na Pavla Landovského pod krycím jménem - ta legrace - Fotograf. Netřeba snad podotýkat, že pochopitelně byl agent StB. To se samo sebou rozumí - to k osobám okolo Jirky patří už snad automaticky. Vrazi, zločinci, agenti StB. Ale jen potichu. On si pán fotograf u sockomoušského soudu vysoudil, že už agent není. A když poté vrah se sponzorem choromyslných tužeb Jiřího Paroubka jímž se dává průchod na křídovém papíře hovoří o tom jak jeho přítelkyně rozhazuje statisíce ve Francouzské ulici (jak prozradil Ďuričko dále v rozhovoru) je to příznak sociálního demokrata. Lehce nabyl, lehce pozbyl. Z cizího se odjakživa dobře bere i rozdává.

Konflikt, který vznikl kvůli naprosto banálnímu nedorozumění jaké se slušným lidem ani nestává natož aby se kvůli němu vraždili jen napovídá s kým a kam po oranžové značce kráčí nyní Česká republika. Ano tam.

O člověku vypovídají nejlépe jeho blízcí přátelé, které si zve na oslavy. V případě pana Paroubka nám žertovali vrah a sponzor Paroubkova kultu osobnosti o tom, že se již jednou sešli v Kubiceho zprávě a nyní se setkávají osobně u stolu na trachtaci knihy další a nové. Zda i ji platil pan Šlajer se zatím neví. Ostatně kdyby si onu Kubiceho zprávu pan Paroubek přečetl důkladně mohl osoby v ní zmíněné jen obeslat pozvánkou a ušetřil by si tak přemýšlení nad sestavou společnosti významných sockomoušů. Stejně se tam nakonec sešli úplně všichni v ní zmínění. A jak se na takovou povedenou vyšší společnost ba přímo honoraci sluší a patří, když skončila bylo o jednoho méně. Jak asi chutná Jiřímu pravý ruský kaviár, který dostal od Ďurička coby padarok. Snad mu nezhořkl střelným prachem. Jak asi voní Petře růže, které dostala rovněž z rukou vraha. Snad ne krchovem.

No hlavně, že vrah a přítel Jiřího Paroubka nezapomněl ze své cely vzkázat sockomoušskému voliči, že vláda Mirka Topolánka je arogantní. Copak pán neví, že v kriminále ušetří za třicetikorunový poplatek jelikož vězni mají lékaře gratis a že je tak vlastně z tohoto kolotoče za jasné zítřky ven?