„Při dnešní návštěvě staveniště tomu ještě zdaleka nic nenasvědčuje, ale LAES II (Leningradská atomová elektrárna Sosnovyj Bor) se stane v roce 2013 referenční elektrárnou pro projekt MIR.1200, jenž je ve hře pro dostavbu jaderné elektrárny Temelín, o kterou se uchází konsorcium ŠKODA JS, Atomstrojexport a Gidropress.“
"Politováníhodné šíření paniky mají na svědomí především ti, komu je cizí sám duch důvěry a uvolňování a pro koho je rozdmýchávání nepřátelství mezi národy běžnou věcí," Rudé Právo 5.5.1986
To na podzim roku 2010 sděloval ing. Jan Zdebor CSc. Z ruské firmy Škoda jaderné strojírenství, poté co navštívil stavbu, dnes dle jeho slov již vzorové technologie pro případnou dostavbu dalších bloků jaderné elektrárny v Temelíně.
I když se v oslavném článku přímo překonává ve výčtu ohromujících superlativů a technologické vyspělosti a především bezpečnosti, kterou ruská strana prý zaručuje, vsadím se, že by si za svá tehdejší slova nejraději ukousl jazyk a mlčel alespoň natolik, jak mlčí česká média.
A o čem, že to mlčí?
Údajně ohromující kvalita referenční elektrárny, jejíž bezpečnost zaručuje takzvaná obálka do níž je uschován jaderný reaktor, se sedmnáctého července 2011, tedy necelý rok po exkurzi na staveniště, ukázala ve své plné kráse, neboť se tento nejdůležitější bezpečnostní prvek jaksi ráčil zřítit již v průběhu stavby.
Za účelem čehož bylo vedeno vyšetřování, jehož závěry zní, že "Je těžké říct, co způsobilo kolaps – zda to byly problémy s armaturou, montáží nebo jej způsobilo něco jiného."
Nu pagadi...
I když pan inženýr v roce 2010 ještě konstatuje, že „Bude to vlastně již druhá referenční stavba, protože předchůdce projektu LAES-II z dílny SPbAEP je již od roku 2007 v komerčním provozu v čínské elektrárně Ťan-wan. Ta je podle názoru odborníků jednou z nejmodernějších a nejbezpečnějších jaderných elektráren ve světě,“ troufám si říci, že jeho bezbřehý optimismus již opravdu není aktuální a veřejný a ticho, které kolem tohoto závažného incidentu nastalo, je velmi nebezpečné.
Neboť ono české mediální ticho, se blíží tomu černobylskému, které po katastrofě v roce 1986 leží nad dosud uzavřenými oblastmi zasaženými radioaktivitou a s jehož důsledky znamenajícími epidemii nádorových onemocnění a závažných, život ohrožujících poruch metabolismu, se teprve začínáme pořádně seznamovat.
Stačí pohlédnout do vývěsek pohřebních služeb na stále více přibývající texty udávajících příčinu smrti - po těžké a dlouhé nemoci. Což je výsledek radioaktivního spadu na naše území, přes které přecházel černobylský mrak, jež nám zde zanechal památku spočívající především v zamoření půdy Cesiem 137, jehož zhoubné účinky na lidský organismus se začínají projevovat až nyní. Protože tomu tak s tímto prvkem je.
Jestliže vzhledem k rozměrům tehdejšího SSSR či dnešní Ukrajiny, jsou doposud neobyvatelné oblasti zanedbatelnými, pak měřeno rozměry našimi, českými a evropskými, by podobná katastrofa znamenala konec života na podstatné části našeho území, s následným zamořením okolních zemí, což by znamenalo konec naší národní existence, a to jak ekonomický, tak kulturní.
Proto je ono Rosatomem velmi dobře zaplacené mlčení, tolik zlověstné.
Je totiž smrtelné.
Když smícháme ingredience české korupce a technologické nedbalosti, známé například z výstavby nových dálničních mostů s jejich ruskými, ještě mnohonásobně silnějšími protějšky, máme krvavou Mary zaručenu, protože tak vzniká smrtící koktejl, který zaručuje pouze jediné - zkázu.
Zároveň je vůbec nutno pochybovat, zda onu megalomanskou stavbu, navíc v sobě nesoucí již zmíněná bezpečnostní rizika vlastně potřebujeme.
Obávám se ale, že se přízrak Temelína začíná rýsovat čím dál více jasněji, neboť je v tomto projektu namočeno příliš mnoho vlivných a mocných.
Co na tom, že příliš mnoho „Viamontů“ do nichž poteče státní peníz, znamená rozumu smrt.
Již Karel IV. stavěl hladové zdi.
Na ty se ale dnes jezdí dívat celý svět.
Což o Černobylu rozhodně říci nelze.
Miroslav Václavek
Šumperk
