Útěk pro dvě stě tisíc

Když se stane, že nějaký člověk zachrání druhému život je z toho sláva. Zasloužená sláva. Jsou články v novinách a interwiev v médiích. Zachránit někomu život musí být ten nejlepší pocit jaký si dovedu představit. Jaké to je zachránit těch životů dvě stě tisíc je mimo moje chápání. Můžu jen s nekonečnou vděčností přihlížet velikému činu a nikdy se mi nedostane slov na to abych jej skutečně obsáhl.

Nacismus. Jeho prava tvar. Rudolf Vrba se kdysi jmenoval Walter Rosenberg. Narodil se na Slovensku v Topolčanech roku 1924. Když přišel k moci katolický kněz Tiso bylo mu patnáct let. Věk na to první. Na první polibek i tah z cigarety. Komu už patnáct bylo ví o čem mluvím. Snad to nebylo tak dávno můžou si mnozí namlouvat. Ale vláda Slovenského fašistického režimu byla na hony vzdálena nějaké selance nebo snad nakloněná dospívajícím. Tedy dospívajícím národnosti židovské. Stejně jako k dospělým, nebo dětem. Slovenský štát přijal za svou vlastní, ještě horší verzi rasových zákonů než ty, které vešly v platnost v nacistickém Německu. A aniž by musel. Jedním z prvních kroků bylo vyloučení studentů židovské národnosti ze středních škol spolu s dalšími perzekucemi dle nacistického vzoru. Jedním z mnohých takto vyštvaných a pro svoji národnost pronásledovaných byl i Walter Rosenberg. Ale protože měl statečné srdce a touhu nedat se bez boje zkusil uprchnout v roce 1942 přes Maďarsko dál. Až tam kde zní angličtina a pod vlajkou jejího veličenstva to nacistům vracet - a kdyby něco, vzít jich pár s sebou. Osud však rozhodl jinak. Při návratu na Slovensko pro lepší doklady byl na hranicích zatčen a poté deportován do tábora v Novácích. Odtamtud vedly koleje jen jedním směrem. Kdyby Slovenští spolupachatelé holocaustu vydávali svým spoluobčanům jízdenky skvěla by se na nich zlověstná jména: Majdanek přestupní stanice, cílová stanice Osvětim. Tam dorazil i nedospělý Walter. Bez vody a jídla což zarazilo i jinak naprosto neosobní nacisty považující příchozí za hmyz jenž je třeba rozšlápnout. Asi šlo o náklady. Ona už ta výše pěti set říšských marek zaplacená Slováky nacistům za každou vraždu spáchanou na Slovenských židech bylo pro Slovensko hodně. Začala doba přežívání. Z hodiny na hodinu. Ze dne na den. Tak přešly dva roky života. Kolik toho muselo v sobě nashromáždit lidské srdce. Ty nekonečné fronty na smrt. Dno lidství. Beznaděj. Přízraky lidství. Nejnižší patra lidské duše. A přesto. Touha žít a vydat svědectví byla v některých silnější než všudypřítomná smrt. Zrodil se plán útěku pro dva heftlinky. Waltera Rosenberga a Alfréda Wetzlera. Útěku nikoliv pro sebe. Ale útěku jenž má sdělit světu pravdu a varovat a zastavit transporty smrti. Ty z Maďarska kde ještě žila dosud nezplynovaná židovská komunita. Jak střást vlčáky jim poradili Sovětští zajatci. Namazat se směsí benzínu a tabáku. Poté zalézt do pečlivě připravené díry v pásmu kam se chodilo na práci a přečkat tam tři dny než pomine běsnění hlídek v prostoru za pásmem druhým, venkovním jak se dělo při každém útěku. Když uprchlíci vyšli ven ze svého dočasného úkrytu nastával právě židovský svátek Pesach. Svátek svobody kdy židovský národ vyšel ze svého egyptského zajetí. Po jedenácti dnech útěku dosáhli štvanci Polsko Slovenské hranice. Na Slovenské straně je jeden zemědělec zkontaktoval s židovským lékařem Dr. Pollackem jenž zubožené vězně ošetřil a poté navázali styk s předsedou Žilinské židovské rady Andre Steinerem. Konečně v bezpečí. Uprchlíci určení k likvidaci mohli začít pracovat na své třiceti dvou stránkové zprávě podrobně popisující mechanismus a způsob této nejstrašnější vraždy v dějinách včetně co možná nejpodrobnějších plánků vyhlazovacího tábora. Zpráva byla přeložena a předána Rudolfu Kastnerovi. Maďarskému právníkovi pravidelně navštěvujícímu Bratislavu. Zpráva byla dodána i maďarským úředníkům majícím tu moc nad životy, ale byla odbyta se slovy, že si autor vymýšlí a přehání. Naléhání Adolfa Eichmanna u maďarských orgánů na „přesídlení" maďarských židů došlo sluchu. Nacistická mašinérie stačila zabít na samém konci války ještě dalších čtyři sta tisíc lidských bytostí. Nicméně tato zpráva dorazila i tam kde vyvolala zděšení a hrůzu. K Britům a Američanům. Britská BBC odvysílala úryvky ze zprávy čímž se světová veřejnost začala dovídat pravdu o osudech odtransportovaných do táborů smrti přičemž byl současně vyvíjen diplomatický nátlak na maďarského admirála Horthyho na zastavení těchto hrůz. V hodině dvanácté bylo uchráněno od Cyklonu B dvě stě tisíc lidí. Papírová práce Waltera Rosenberga skončila. Všechny útrapy a riskování vlastního života nebyly marné byť později trpěl skepsí, že mohl udělat více. 29.8.1944 začalo Slovenské národní povstání a začala práce jiná. Boj. Již Rudolf Vrba jak zněly jeho Slovenské doklady s datem narození jenž byl dnem jeho útěku, vstoupil do povstaleckých jednotek kde bojoval jako kulometčík a za své hrdinství v boji byl vyznamenán Československou medailí za statečnost.

Jeho další osudy odehrávající se na osvobozeném území Československé republiky byly jak jinak než smutné. Ještě stihl těsně po válce vystudovat aby při první příležitosti v roce 1958 zhnusen komunistickým antisemitismem emigroval. Neskončil naštěstí tedy jako mnozí naši jiní hrdinové tam kde se to ani nacistům nepovedlo - v bolševické žumpě jako poslední kriminálník nebo s oprátkou na krku. Stal se z něj významný vědec a zemřel dne 26.3.2006 v kanadském Vancouveru.

Muž jenž zachránil dvě stě tisíc životů. Říká se, že nacismus chtěl těmito krvavými orgiemi zabít boha. Kdo ví. Bůh ví. Já jen prodávám jak jsem nakoupil. Třeba těch čtrnáct milionů čtyři sta tisíc let zachráněného lidského života na misce vah nakonec znamenalo to, že žijeme. Nemusíme rozumět zákonům všehomíra. Jen nesmíme nikdy zapomenout. Nemáme nejvyšší čas? Abychom již konečně oddělili zrno od plev.