Tenkrát na východě

Byl téměř předvečer prvního máje. V ČSSR byl tou dobou u moci tuhý Stalinistický režim Albánského typu a ekonomické výkonnosti prvobytně pospolné společnosti, jehož místodržící seděli jako fakíři na stále více vratkých špičkách bodáků Krasnoarmějců roku 1968. Byl konec dubna roku 1986. Slunce vyšlo a zase zapadlo. Jako po nekonečně mnohokrát předtím. Pak přišel den kdy lidstvo zlomilo další z pečetí Apokalypsy. „A jméno hvězdy té bylo Pelyněk. I obrátil se třetí díl vod v pelyněk, a mnoho lidí zemřelo od těch vod, nebo byly zhořkly." Tolik Svatý Jan ve svém zjevení o pečeti poslední. Pelyněk se řekne rusky Černobyl. Bylo ráno 26. dubna 1986.

Cernobylsky radar v dobach sve zvracene slavy...  

Černobylská jaderná elektrárna sloužila k napájení nikoliv domácností, ale obrovského radarového komplexu špízujícího pomocí odrazu radarových paprsků od ionosféry, provoz na Amerických leteckých základnách. Tehdy základnách imperialismu. Pro sedmdesát procent obyvatel tohoto státu imperialismu dodnes. A protože s imperialismem se musí bojovat, překračovat plán a dávat mu tak svoji jasnou odpověď rozhodli se soudruzi ke smělému experimentu. K prvnímu máji roku 1986 mělo lidstvo dostat od Sovětských pavědců proslulých zkoumáním špíny z pod nehtů Lepešinskou a roubováním šišek na jabloně Mičurinem další dárek. Coby druhý krok po důkazech toho, že genetika je buržoazní pavěda. To odhalil bdělý soudruh vědec Lysenko. Americkou genetiku si zavléct do ráje pracujících jako mandelinku bramborovou. To tak! Tím darem byla prověrka systému jaderné energie Černobylské elektrárny sloužící špionáži, zda přetrvají schopnosti turbínového generátoru reaktoru vyrábět patřičné množství elektřiny k napájení bezpečnostních systémů reaktoru v případě současného výpadku energie z reaktoru i vnějších zdrojů elektrické energie. K tomuto smělému činu budovatelů komunismu bylo nutno pár drobností. Především vypojit byť jakkoliv primitivní, tak přece jen jakýs takýs bezpečnostní systém. Kostky byly vrženy. Nevyhnutelným řetězcem událostí došlo ke gigantické explozi jaderného reaktoru, přičemž byly do ovzduší vrženy tuny radioaktivního materiálu. Následky této katastrofy nejsou doposud uzavřeny. Tisíce mrtvých byly dány na oltář náboženství Leninova. Hostie z masa a kostí. Mešní víno slz. Ryšavý démon smrti oblízl všech deset a usmál se na svém katafalku na Rudém náměstí. Vysoce jedovatý oblak radioaktivních látek započal vlivem vzdušného proudění svoji cestu družby po Evropě. Nebýt satelitů a hlášení ze Skandinávských zemí o nevysvětlitelném prudkém zvýšení radioaktivity, byl by svět obelhán nějakou rychle a hlasitě vytaženou frází ze Sovětského propagandistického šuplíku. Svět dostal ke svátku pracujících radioaktivní zamoření ekvivalentu 400 Hirošimských bomb najednou. Dohnat a předehnat Ameriku se krásným Sovětským lidem toho dubnového dne opravdu povedlo. A protože tehdejší svět socialismu byl samý úspěch musel se i tento náležitě oslavit prvního května u tribun. Radiace neradiace. Ať žije KSČ, hurá! Ať žije soudruh Husák, hurá! Ať žije Sovětský svaz, hurá! Zněly hlasy malých. Křičelo ticho mlčících velkých. Jak obzvlášť rudě v ten čas hořely odznáčky se srpy a kladivy na čapkách Lidových milicionářů Maoistického střihu. Jako tisíce ďáblových očí. Očí netvora právě vypuštěného ze svého žaláře. Poslední z pečetí beránkových byla námi zlomena.

Kolik nám zbývá ještě času? Do příštích voleb? Nemarníme jej každou přijatou lží za pravdu? Neházíme stvořiteli jeho dary pod nohy pohrdajíce sami sebou, přijímajíce Satanova učení Koránu, Mein Kampfu a Kapitálu nebo víru v nic za vlastní? Nezabíjíme své duše závistí a nenávistí za křivého úsměvu Ransdorfů a Grebeníčků vítajících každé zlo? Nepřibývá temných srdcí kolem nás? Odkud se berou stvůry volající židi do plynu? Odkud se rodí věřící v krásu Sibiřských koncentráků? My lámeme z pečetí Apokalyps. Ne bůh. Jsme jen tečka, malá nevýznamná piha v galaktickém kolotoči jakých má vesmír na miliardy miliard. Celý tento svět i s jeho láskou, nenávistí, Paroubky, pýchou, hypotékami, mnou, majetkem, pravdami i lžemi, penězi a mocí a s tím co z toho všeho zbude, slupne slunce za šest miliard let. Apokalypsa bude.

Sic transit gloria mundi.

Proč ale usilovat o to, zažít to ještě za našeho života?  

Člověk byl stvořen k obrazu božímu. Nikoliv k obrazu kolchozníka, esesáka nebo islámského teroristy opásaného plastickou trhavinou. Máme svobodnou vůli. Je to jen na nás. Hitlerové, Putinové a Ahmadínežádové přicházejí vládnout světu z vůle lidí. Zvedneme li na svoji obranu štít Perseův, Íránská jaderná Medusa v jejíž žilách proudí jed a pelyněk, navždy zkamení. Pokud ne. Bude pozdě volat boha na pomoc. Nebo jej proklínat.