Talvisota - finský David proti komunistickému Goliáši

"Finsko opuštěné - na pospas smrti, skvostné, vznešené Finsko - je příkladem, co dokáže svobodný lid. Služba, kterou Finsko prokázalo lidskému pokolení, je velkolepá. Nedokážeme říci, jaký bude osud Finů, ale nic by ostatek civilizovaného světa nerozesmutnilo více, než kdyby tento nádherný severský národ měl dojít zkázy a před drtivou většinou upadnout do otroctví horšího smrti." Winston Churchill

Sovetsky soldat na plakatu, nabodava Finskeho vojaka. Po finskych vojacich meli prijit na radu zeny a deti. Jako v jinych pobaltskych statech, ktere Rudoarmejci obsadili. „Rudá armáda překročila hranici Finska na žádost Finské lidové vlády. Z finského území se stáhne, jakmile Finská lidová vláda požádá, aby odešla. Rudá armáda přišla do Finska pomoci finskému lidu. Pouze Sovětský svaz, který naprosto a v zásadě odmítá násilné zabavování území a zotročení národů, se mohl rozhodnout pro umístění své ozbrojené moci ve Finsku nikoliv kvůli útoku proti Finsku nebo zotročení jeho lidu, ale pouze pro zajištění nezávislosti Finska a zvětšování jeho území na úkor Sovětského svazu."
Pravda 4.prosince 1939

Invaze komunistických hord do Finska právě byla v plném proudu. Po Polsku a Estonsku, Lotyšsku a Litvě přišlo na řadu Finsko. Dle Hitlerova vzoru, Stalin nejdříve předložil Finské vládě memorandum v němž žádal nesplnitelné požadavky.

1.) uzavření pro Finsko naprosto nevýhodné smlouvy o hospodářské spolupráci
2.) právo "podpořit" Finsko v případě blíže nespecifikovaného ohrožení i bez žádosti finské vlády
3.) právo zřídit ve finském Hanko vojenskou základnu Rudé armády
4.) právo přesunovat po finském území jednotky
5.) právo vojensky využívat finský přístav Petsamo
6.) závazek Finska vojensky podpořit SSSR proti útoku kohokoliv
7.) vydání strategicky důležitých ostrovů ve Finském zálivu
8.) vydání strategicky důležitého území na Rybářském poloostrově
9.) přesun hranice na Karelské šíji dále na západ na linii Koivisto - Lippola, přičemž Koivisto - opevněná armádní základna strážící jižní křídlo a týl Mannerheimovy linie a vstup do Viipurského zálivu měla připadnout SSSR.

Tato změna hranice by navíc nenapravitelným způsobem narušila i samotné hlavní pozice Mannerheimovy linie a zcela by ji tak znehodnotila. Pochopitelně, že navrhovaná výměna území kdy se měli Finové vzdát strategicky a ekonomicky rozvinuté části svého území za území na němž komunisté vyvraždili tisíce etnických Finů a naprosto jej při budování onoho Sovětského ráje na zemi zpustošili, byla jen propagandistickým trikem vytrubovaným bolševickým zločineckým tiskem do světa. Naprosto identická situace jako s Československým opevněním. Smyslem bylo Finsko okleštit, zbavit ho možnosti efektivní obrany, srazit ho na kolena a poté ho okupovat a připojit coby Finskou sovětskou socialistickou republiku k tělu oné nestvůrné sovětské pijavice, která pila krev celých národů. Finská revoluční lidová vláda pod vedením komunisty Otty Kuusinena již samozřejmě byla v Moskvě vytvořena a jen čekala až ji na dobyté území přepraví sovětský aeroplán.

Rovněž podle stejného receptu SD dle, kterého se již uvařilo v Gliwicích se napekly rudé pirožky v Mainile. Sovětská armáda 26.listopadu 1940 ostřelovala pohraniční vesnici Mainila a z útoku bylo obviněno Finsko. Rudá armáda tak zahájila útok na Finsko jehož označila za agresora - stejně jako tomu bylo v srpnu 2008 v Gruzii. Byl veden se vší zběsilostí, brutalitou a bezohledností jaké je komunista schopen. Sovětské letectvo se vrhlo na finská města a začalo je vymazávat z mapy. Zdálo by se, že záplavě Stalinových armád nelze odolat. My by jsme si to mysleli zcela jistě. Nebo ještě jistěji, bychom očekávali od SSSR „pomoc", jako na ni čekáme dodnes. Ale stal naprostý opak. Bolševická válečná mašinérie vytvořená k účelu dobytí světa si začala vylamovat zuby. Zpupní a rychlé vítězství očekávající komunističtí hrdlořezové narazili. Narazili na vůli a odhodlání obyčejných finských obyvatel. Ta se projevila nejenom v bojích s po zuby ozbrojenými komunisty ale již předtím. Cestu do vnitrozemí Finska krasnoarmějcům přehrazovala Mannerheimova linie. Byla to linie pohraničních opevnění. V letech 1938 a 1939 desetitisíce Finů strávily jejím budováním svoji dovolenou. Neplacenou dovolenou. Finů chudých i bohatých. Vzdělaných i těch bez vzdělání. Těch s postavením i bez něj. Všichni muži si byli vědomi, že bez obětí, práce a boje na svoji obranu budou vyvražděni. Jejich ženy budou znásilněny a z dětí budou naděláni otroci. Takový národ nemůže být nikdy poražen. O tom se měl přesvědčit i mohutný SSSR.

Jedenáct Sovětských divizí zaútočilo bez vyhlášení války na území cizího suverénního státu s cílem zničit jej a zabrat. Ale všude tam kde se tato moc zla střetla s finskými vojáky se Sovětská rudá lidská vlna zastavila a roztříštila o Mannerheimův vlnolam. Jednotky komunistické armády přinášející smrt finskému národu zůstaly viset v nehostinné severské pustině v mrazech a bez dostatečného zabezpečení. Mobilní přepadové finské jednotky decimovaly napůl zmrzlé sovětské vetřelce po celých divizích. Pod palbou a ve sněhu uvízlé kolony Rudé armády jíž se finští vojáci nelekli, nebyly popisovány hesly „Běž domů Ivane", ale byly posílány dávkami z finských samopalů Suomi do pekla. Tam kam patřily. V padesáti stupňových mrazech, které naprosto korespondovaly s chladným přijetím této soudružské a bratrské pomoci z finské strany, která odřízla bolševické zásobovací trasy, zmrzly a pošly hlady celé bolševické jednotky aniž by byly schopny vystřelit. Divize za divizí. Brigáda za brigádou byly posílány severně od jezera Ladoga do ledového hrobu a na mušku finského vojáka. Nejinak tomu bylo dole na Karelské šíji. Sovětský buchar odskočil od Mannerheimovy kovadliny a udeřil Stalinovy armády zpět do jejich ksichtu. A tak stejně jako v bitvě u Taipale tak i u Summy rudý soldát s garmoškou neprošel. U Taipaly to co neprošlo byly dvě komunistické divize a jedna tanková brigáda a u Summy složilo kosti šest divizí a tři tankové brigády.

Jediné co SSSR dokázal bylo jeho vyloučení coby agresora ze Společnosti národů (tehdejší OSN) a mezinárodní odsouzení. Na pomoc Finsku přišli jeho skandinávští sousedé. Především Švédsko, které Finsku pomáhalo materiálně a odkud přišlo na protibolševickou frontu 8 000 dobrovolníků. Stejně tak je následovalo osm set Dánů a osm set Norů.

Po této blamáži následovala další komunistická ofenzíva započatá 1. února 1940 a vedená trojnásobnou přesilou. Bojem o každý metr svého území vykoupeného litry drahocenné svobodomyslné krve a desetitisíci životy ale finští vojáci dosáhli toho, že Stalina přešla chuť na Finské území. První Sovětský útok proti Finsku skončil příměřím ze dne 13. března 1940. Finsko bylo nakonec nuceno odstoupit část svého území jakožto souhlasit s transporty Rudé armády přes své území a vydat základnu Hanko. Ale nikoliv jako součást SSSR nýbrž jako suverénní země. Stalin se pokusil se o dobytí zbytku Finska ještě jednou v roce 1941 a pak znovu v roce 1944, ale se stejným výsledkem jako v roce 1940. Bagančata rudého bandity ve smrdutých onucích na finskou zemi nevstoupila. Je jediný úsek východní fronty, který odolal Rudé armádě. Fronta hájená Finskou armádou. Fronta mezi komunistickými zločinci a obyčejnými lidmi v uniformách své země pro jejíž svobodu jim stálo za to zemřít.

Ztráty v bojích za svoji zemi a právo na život jsou na straně Finské více než sedmdesát tisíc. Ztráty Sovětské byly dlouho utajovány. Před nedlouhou dobou byly oficiálně sděleny ve výši 200 000. Finské odhady jsou mezi 400 000 až 600 000 tisíci ztrát sovětských soldátů. Vzhledem ke skromnosti a sklonu k nepřehánění seveřanů je vidím ještě vyšší. Rozkaz Carl Gustafa Mannerheima by měl být povinným čtením na našich školách. Relativní obsah slov svoboda a boj jak jsou u nás známy, by třeba dostaly ten správný obsah. Třeba by poté lidem došla některá z oficiálních lží. Třeba ta o „osvobození" roku 1945.

"Hlavní stan, 14. března 1940

Vrchní velitel

Denní rozkaz č. 34

Vojáci slavné finské armády!

Mezi Finskem a Sovětským Ruskem byl ujednán mír. Tvrdý mír, ve kterém byla Rusku postoupena téměř všechna bojiště, na kterých jste prolévali svou krev za vše, co je nám svaté a drahé.

Nechtěli jste válku, toužili jste po míru, práci a pokroku, ale byli jste přinuceni k boji, ve kterém jste dosáhli ohromných výkonů, výkonů, které budou po staletí zářit v análech historie. Více než patnáct tisíc z vás vzalo válečné pole a už nikdy neuvidí své domovy a mnoho z vás se vrací zmrzačeno. Ale i vy jste nepříteli uštědřili tvrdé údery a když dvě stě tisíc našich nepřátel nyní leží ve sněhu s očima vytřeštěnýma na hvězdnou oblohu, není to vaše chyba. Necítili jste k nim nenávist ani jste jim nepřáli nic zlého, jen jste se řídili drsným zákonem války: zabij nebo budeš zabit.

Vojáci!

Bojoval jsem na mnoha bojištích, ale nikde jsem nenašel válečníky, kteří by se vám podobali. Jsem na vás pyšný, jako byste byli mými vlastními dětmi. Jsem pyšný na muže ze severních bažin, plání Ostrobothie, Karelských lesů, hor Sava, úrodných polí Häme a Satakunty, travnatých plání Uusimaa a Varsinais-Suomi. A jsem rovněž pyšný na sebeobětování továrních dělníků a chudých chalupníků stejně jako těch bohatých.

Děkuji vám všem: důstojníkům, poddůstojníkům i řadovým vojákům. Zvláště chci ale ocenit udatnost a oběti našich důstojníků v záloze, jejich smysl pro zodpovědnost a obratnost, s níž splnili úkoly, které jim byly určeny. Právě jejich ztráty byly v poměru k počtu v této válce nejvyšší, ale stalo se tak s hlavou vztyčenou a s neohroženou oddaností své povinnosti.

Děkuji štábním důstojníkům za jejich zkušenosti a neúnavnou práci, a konečně děkuji mým nejbližším spolupracovníkům, veliteli mého štábu a velitelům armádních sborů a divizí, kteří často měnili nemožné v možné.

Děkuji všem složkám Finské armády, která ve svém vznešeném boji konala hrdinské skutky od prvního dne války. Děkuji armádě za odvahu tváří v tvář obrovské přesile nepřítele částečně vybaveného nám dosud neznámými zbraněmi a za urputnost, s níž se držela každé pídě naší země. Zničení více než 1500 nepřátelských tanků a více než 700 letadel hovoří o hrdinských činech, kterých často dosahovali jednotlivci...

S radostí a pýchou se mé myšlenky obracejí k lottám (lotty - členky organizace Lotta Sward, příslušnice podpůrných ženských jednotek. Tvořily podstatnou část zdravotního personálu, týlových jednotek a pozorovatelů protivzdušné obrany) Finska, jejich duchu sebeobětování a neúnavné práci v mnoha odvětvích, práci, která uvolnila tisíce mužů pro frontové linie. Jejich vznešený duch pobízel a podporoval armádu, u které získaly nezměrnou vděčnost a respekt... Čestné místo náleží také tisícům dělníků, kteří - často jako dobrovolníci i za náletů - pracovali u svých strojů pro potřeby armády, nebo neohroženě pod palbou opevňovali naše pozice. Ve jménu vlasti - děkuji jim.

Vzdor vší statečnosti a ochotě přinášet ztráty, byla vláda přinucena uzavřít mír s tvrdými podmínkami, které ale jsou vysvětlitelné. Naše armáda byla malá a její rezervy a kádry neadekvátní. Nebyli jsme připraveni na válku s velmocí. Zatímco naši stateční vojáci bránili naše linie, my jsme se s nezdolným úsilím pokoušeli získat, co nám chybělo. Budovali jsme obranné linie tam, kde nebyly. Zkoušeli jsme vyjednat pomoc, která ale nepřišla. Snažili jsme se sehnat zbraně a vybavení v době, kdy všechny národy horečně zbrojily proti bouři vznášející se nad světem. Vaše hrdinské činy vyvolaly obdiv celého světa, ale po třech a půl měsíci války jsme stále téměř sami. Ze zahraničí jsme nedostali větší pomoc než dva posílené prapory vybavené dělostřelectvem a letadly pro naše fronty, na nichž se naši vlastní muži, bojující dny a noci bez možnosti vystřídání, střetávali s útoky vždy čerstvých nepřátelských jednotek, které napínaly jejich fyzickou i morální sílu až za veškeré hranice...

Až bude někdy popsána historie této války, svět se bude učit z vašeho úsilí.

Bez rychlé vojenské a zásobovací pomoci od západních spojenců či Švédska by byl náš boj proti nekončící záplavě tanků, děl a letadel nepřítele nemyslitelný.

Přísliby pomoci od západních spojenců ale nemohly být bohužel realizovány, když naši sousedi, soustředící se na vlastní bezpečnost, odmítli povolit průchod jejich jednotek přes své území.

Po šestnácti týdnech krvavých bojů, bez odpočinku ve dne či v noci, naše armáda stále stojí neporažena před nepřítelem, jehož počty i přes strašlivé ztráty neustále rostou. Ani naše domácí fronta, kde nespočetné nálety šíří smrt a teror mezi ženami a dětmi, nezakolísala. Spálená města a ruiny obcí těsně za frontou, jakož i u našich západních hranic, jsou viditelným osvědčením zkoušek a utrpení národa v posledních měsících. Náš osud je tvrdý, neboť jsme byli nyní přinuceni dát svou půdu, kterou jsme po staletí v potu a dřině obdělávali, cizí rase, rase jejíž životní filosofie a morální hodnoty se tolik liší od našich. Teď musíme vzít na svá bedra svůj kříž, připravit naši nevyužívanou půdu pro nové bezdomovce a zlepšit životní podmínky pro všechny. A především musíme být připraveni bránit naši zmenšenou otčinu s tím samým odhodláním a zápalem, se kterým jsme ji bránili nerozdělenou.

Jsme si plně vědomi historické odpovědnosti, kterou musíme dále naplňovat - obranu Západní civilizace, která byla naším dědictvím po staletí, ale stejně tak víme, že jsme do posledního halíře zaplatili všechny dluhy, které jsme vůči Západu mohli mít."

Mannerheimova linie dnes

 Mannerheim v bolševické propagandě 

                             Finští vojáci

 Zničený bolševický tank