Svatý komunismu

Balzamování bylo ve starém Egyptě stejně jako ve státech rozvinuté socialistické soustavy vyhrazeno jen těm nejvyšším na komunistickém potravním řetězci. Bylo vyhrazeno jen rudým faraónům. Vládcům s neomezenou mocí vyznačujících se obzvláště velkou krutostí a množstvím svých zločinů. V.I.Uljanov alias Lenin. Josif Džugašvili řečený Stalin. Mao ce tung. Georgi Dimitrov. Klement Gottwald. Těm všem byly přes nosní dírky vytaženy jejich zločinecké mozky a skrze řitní otvor jimiž se snažili za jejich života přiblížit davy nohsledů jim vytáhli střeva. Téměř totéž co tyto kreatury činily za svého života milionům svých obětí.

Kolektivni hrob ceskych bolseviku na Olsanech. Vcetne soudruzky mlade, ktera ma jiste plan a reseni... „Všechny ženy v domě si pomažou hlavu, někdy i obličej, blátem. Pak ponechají tělo mrtvého v domě, probíhají městem a přitom se buší v prsa, mají odhalená ňadra, vykasané šaty mají zachycené opaskem; připojují se k nim všechny jejich příbuzné. Muži hořekují obdobně, avšak odděleně. Poté se tělo odnese k balzamování." Byť se to nezdá, není to popis tryzny za některého pošlého komunistického potentáta, ale popis pohřbu ve starém Egyptě od Hérodota. V podstatě se těmito slovy dá popsat pohřeb jakéhokoliv bolševického zločince v době nedávné. Včetně uchování jeho tělesné schrány k tomu aby strašil malé děti i dospělé na věčné časy a nikdy jinak. K tomu aby bylo takové tělo řádně nabalzamováno je třeba jej řádně naložit do konzervačního roztoku. Někteří soudruzi jako náš Kléma se nakládali již za svého života. V případě Klementa Gottwalda do lihu neboť takzvaný první dělnický prezident byl notorický alkoholik. Jakoby chtěl napomoci rozvinuté sovětské vědě již za života. Tak se tedy Klémovi podívejme na posmrtný zoubek. 14.3.1953 padl v boji za lepší příští (praskla mu syfilitická výduť aorty) a my jsme osiřeli.

Na hoře Vítkov v době příchodu Klémy k moci stál Žižkův památník. Vystavěn byl z iniciativy spolku pro jeho výstavbu jakožto i jiných organizací. V kameni, který tam tento spolek nechal svalit se skvěl nápis: „Nepatrná hrstka lidí přemohla spojené řady obrněných, poněvadž byla přesvědčena o své pravdě. Tehdáž byly strany dvě. Evropa a my. A ta Evropa byla bledá, zsinalá a černý prapor s rudým kalichem vlál jí nad hlavou. Vzpomínejte, uvědomte si, čímž jste tehdáž byli. Tu jdeme mezi mohylami vítězů, ale ne po hrobech pobitých."

Našemu ožralému Klémovi do průčelí místa jeho posledního odpočinku v již hotovém památníku mohli s klidem nechat vytesat rýmovánku neznámého autora z let padesátých, která by to vystřihla od podlahy a přesně: „Vidím město rudé, z něhož hоvnо zbude, nad ním hvězda pěticípá, pod ní národ hlady chcípá, oči kalné, zuby žluté, to je obraz barvitý, sovětského bandity."

Památník našeho nacionalismu se totiž po uchopení moci komunisty v roce 1948 stal i jejich pohřebištěm. Snad inspirováni hrobem neznámého vojína rozhodli se soudruzi, že budou skládat své zpráchnivělé hnáty právě sem a vytvoří si zde jakési posvátné indiánské pohřebiště chtějíce se tak přiživit na tradici a dát si zdání legality. Proto bylo třeba dle ředitele Ústavu dějin KSČ Jindřicha Veselého a jeho květnového rozhodnutí z roku 1951 co nejrychleji přejmenovat památník na Mauzoleum nebo Panteon revoluce a rozhodnout kam budou ukládány pozůstatky synů a dcer rodné strany. První nadšení nájemníci tohoto strašidelného zámku se tam již totiž i se svými urnami nastěhovali. Tohoto prvního pohřbu soudruhů Šmerala, Hakena, Neumanna a Vrbenského jež proběhl 17.3.1951 se zúčastnilo celé předsednictvo KSČ včetně ještě nepověšeného generálního tajemníka Rudolfa Slánského. Ten se dočkal svého rozptylu za ranního kuropění o necelé dva roky později.

Třídní nepřítel byl tou dobou věšen na Pankráci a jeho popel byl rozmetáván ulicemi Prahy soudruhy z bezpečnosti.

I uběhly dva roky. A Klémovi puklo srdce na syfilis a játra na chlast. Kondolenční listiny podepsalo více než sedmdesát procent populace a za veřejný úsměv se v té době šlo do kriminálu. I tryzna si žádá své oběti. Revoluce chce žrát.

17.3.1953 se strana rozhodla. V Žižkově památníku bude vybudováno Mauzoleum Klementa Gottwalda. Jak to sdělil ve svém dálnopisu z onoho dne jiným tajemníkům, tajemník ÚV KSČ Bruno Kohler:

 „Vážení soudruzi, aby budoucím pokolením byla zachována tvář soudruha Gottwalda, bylo rozhodnuto balsamovat jeho tělo. Balsamované tělo bude v brzké době veřejně vystavené. Tuto zprávu vám sdělujeme proto, abychom uspokojili ty pracující,kteří nemohou nyní shlédnout soudruha Gottwalda, ani se zúčastnit jeho pohřbu."

Stejně jako jiní vrcholoví soudruzi před ním měl, být i Gottwald DEIFIKOVÁN čili zbožštěn. A tak byl zřízen útvar Ministerstva vnitra pro zabezpečení těla a mauzolea Klementa Gottwalda. Vyřešila se otázka finančního zabezpečení Sovětského personálu a památník se ukradl ministerstvu školství a přebralo jej ministerstvo vnitra. I bez referenda. O Klému po jeho smrti pečovalo: 35 příslušníku SNB, 48 příslušníků VS, 15 občanských zaměstnanců, celkem 98 lidí.

Z toho měl náčelník mauzolea hodnost generálmajora s platem 2 600 Kč, jeho zástupce byl plukovník, který měl za opatrování pozemské schránky K.Gottwalda měsíčně 2 000 Kč. Pokud se to někomu zdá málo pak uvádím na tehdejší dobu mimořádně vysoký plat jimiž byli obšťastněni řidiči jich byli čtyři kusy z toho dva pro Sovětské specialisty a každému z nich vyplatila strana měsíčně 860 Kč. Malá armáda. Velel jí jeden mrtvý. Ještě bylo potřeba usnesení ÚV KSČ jímž se uhradila částka za 400g ryzího zlata Závodům umělecké kovovýroby na nápis KLEMENT GOTTWALD nad vchodem a sověty vykuchaný a konzervovaný Klement oděný do parádní uniformy geniálního vojevůdce mohl začít strašit.

V provozní dobu se vynořila jeho skleněná rakev za níž netvor ležel jako Šípková Růženka a kolem procházely davy stižené posvátnou hrůzou - soudruh Gottwald nezemřel, je stále s námi. Naštěstí ho nikdo nepolíbil. A tak tomu bylo den za dnem. Po provozní době kdy se ono bolševické zoo uzavřelo se rakev snesla zase dolů do podpalubí toho plavidla smrti a týmy oprašovatelů a opečovatelů se vrhly na mrtvolu. Jestli soudruhovi něco nechybí a neškrtí ho třeba jeho vojevůdcovská uniforma. Ale něco se přece nepovedlo. Strana byla nespokojena s bodovým osvětlením jež vrhalo nevhodná světla ale především i stíny na milovanou mrtvolu. Ministr vnitra Barák (později zatčený Lubomírem Štrougalem) posílá 7.4.1954 zprávu zeti Klementa Gottwalda, ministru národní obrany Čepičkovi:

„Vážený soudruhu, hodlám předložit politickému sekretariátu ÚV KSČ zprávu o některých problémech, které se vyskytují v provozu Mauzolea. Byl bych vám velmi povděčen, jestliže by jste mi laskavě k přiloženému návrhu sdělil své stanovisko, případně připomínky".

Taková závažná zpráva nemohla zůstat bez odezvy. A tak se 26.4.1954 ÚV KSČ usnesl, že požádá u přítele nejvěrnějšího čili v SSSR o vyslání odborníka o nasvícení zvěčnělého Klementa. V supermarketech se ani dnes neděje nic jiného. Když má něco vypadat lákavě je to prostě věda. Zároveň požádal soudruh zeť Čepička zda by bylo možno sejmout parádní bílé rukavičky z rukou proletáře na což mu bylo odpovězeno, že to záleží na Sovětských soudruzích, kteří přijedou v listopadu 1954 na Gottwaldovu generální opravu.

A tak šel den za dnem. Až se nám mezinárodně trochu oteplilo. Péče o Klému byla předána soudruhům Československým. Skoro jako kdyby nám někdo předával tajemství výroby Coca Coly. 28.3.1955 se ÚV KSČ usneslo na těchto bodech:

„1.) převzetí receptury pro balzamizaci těla Klementa Gottwalda od sovětských odborníků odborníky československými. 2.) skupinu 3 lékařů odborníků k péči o tělo s. Klementa Gottwalda: MUDr. Rudolf Vaněček patolog-anatom, MUDr. Josef Vymazal vědecký pracovník-neurolog, MUDr.Ing. Jiří Křeček - biochemik. 3.) zařazení těchto lékařů do Státního sanatoria (ministerstvo zdravotnictví)."

19.3.1956 se nám ÚV KSČ usneslo aby byl SSSR pokorně požádán za:

„a.) o umožnění krátkodobého studijního pobytu československým lékařům v hlavní výzkumné laboratoři při Mauzoleu V.I.Lenina a J.V.Stalina na náklady Ministerstva vnitra ČSR. b.) o vyslání sovětského experta, který by našim lékařům pomohl určit termín blížícího se doplňujícího balzamování."

Protože naši soudruzi lékaři-balzamovači zatím samostatně Klému nebalzamovali. Soudruzi se dohodli a tak může o něco později soudruh ministr Barák dopisem vyjádřit: „hluboký dík vládě Svazu sovětských socialistických republik za vyhovění žádosti." Tak nám Klému převzali do péče naši machři a naše kapacity. V protokole sepsaném místními balzamovači poté co nám sovětská věda předala posvátné tělo se mimo jiné píše: „Stav viditelných částí těla Klementa Gottwalda je námi bez výjimky denně kontrolován. Až k dnešnímu dni jsme nezpozorovali nepředvídaných a nežádoucích změn od stavu v posledním protokolu, sepsaném při předávání těla Klementa Gottwalda do naší péče." Důsledně se řídí sovětskými instrukcemi jež jsou obsaženy v jakýchsi přikázáních:

„Při péči o tělo Klementa Gottwalda je třeba míti na zřeteli především tyto okolnosti. 1. mechanické poškození, které by mohlo být způsobeno neopatrnou manipulací při ošetřování pokožky. 2. vysychání pokožky, které by mohlo vzniknout nesprávným udržováním vlhkosti a teploty vzduchu. 3. chemické narušení barvivy a látkami, které mohou tvořit barevné sloučeniny. 4. infekce, především plísňová. 5. poškození hmyzem. 6. hrubé mechanické poškození, vzniklé při eventuálních technických poruchách zařízení. 7. poškození těla vysokou teplotou, vzniklou při eventuálním požáru.

Zatím všechno šlo podle plánu. Prasklá muchobijka (jak krásný příklad komunistického newspeaku) se nahradila za novou a soudruh Gottwald se tvářil spokojeně.

20. listopadu 1956 se na soudruhovi provedla generálka čili dobalzamizace s výsledky:

„Charakteristický výraz tváře Kl.Gottwalda zachován beze změn. Celková forma, reliéf a barva kůže obličeje, rukou, a jiných částí těla jsou dobře zachovány. Neporušenost tkání byla během práce ověřena mikroskopickým vyšetřením."

Takže vážení pracující. Nikoliv Ježíš Kristus zvítězil nad smrtí, nýbrž sovětská věda. Hle váš svatý komunismu nepodléhá rozkladu. Jen podřimuje.

Ale ejhle. Uběhlo nám šest let od skonu a nesmrtelnost bolševického vůdce nám nějak nahnívá. Vzdor skutečnosti, že sovětská věda a její pokrokové metody balzamování jsou nejlepší na světě - no jak by nebyly, copak se někde jinde balzamuje? Ze zákulisí komunistického cirkusu na hoře Vítkov kde předvádějí zrůdu na odiv světu referují, že rozklad jež měl nastat pouze v buržoazní společnosti započal své dílo na synovi lidu. Spodní končetiny uhnily, upadly jako bolševické ideje a byly nahrazeny protézami vyrobenými na Barrandově. Což by nebylo tak strašné - to zakryjí prvotřídní kalhoty s maršálskými pruhy. Ale na kůži se nám něco projevuje. Soudruh Gottwald nám hrubne - celý on. Tedy takový jaký kdysi býval uvnitř je dnes i na pohled. Šípková Babička, ne princezna lákající zástupy truchlících. Nebylo jich málo. K 15.9.1958 Klému navštívilo 1 156 742 návštěvníků. Z toho průměrně 25 delegací ročně přišlo sehnout hřbet a položit věnec. A tak se dál bojovalo s časem. Do SSSR létaly delegace českých balzamovačů na studijní pobyty rok co rok. No nebylo snad v zájmu lidu mít se kam chodit klanět? K patnáctému výročí „osvobození" byli přední sovětští vědci vyznamenáni. Mardašev řádem práce a Pavlov, Romakov, Kuzněcov a Žuravlov metálem za vynikající práci. Ale ani metály a zvýšené úsilí nepomohly. Proces rozkladu byl již nezastavitelný. Kam s Klémou, který cenil ze svého lože své vyhnilé zuby z poloobnažené lebky z níž slezla kůže? Už se nedělaly velké štráchy. Vyřešilo to ÚV KSČ v jednom ze svých usnesení ze dne 20.3.1962.

„Přísně tajné! Přemístění ostatků Klementa Gottwalda v Národním památníku na Vítkově. Politické byro se v bodě 19. rozhodlo přemístit ostatky Klementa Gottwalda v Národním památníku na Vítkově. Rozhodlo realizovat návrh tak, aby zpráva o tom byla zveřejněna v souvislosti s návštěvou delegátů XII. sjezdu KSČ v Národním památníku. Dále rozhodlo:

Uzavřít k 1.4.1962 Mauzoleum a Národní památník a zveřejnit o tom zprávu v tisku.

Přemístit z Národního památníku, v dohodě s rodinou, ostatky Marty Gottwaldové.

Převést zprávu Národního památníku s platností od 1.7.1962 z ministerstva vnitra na ministerstvo školství a kultury, případně na Národní výbor hl.m.Prahy.

Předložit rozpracovaný návrh dle schváleného ideového námětu do 30.4.1962 politickému byru ÚV KSČ tak, že katafalk bude přesunut do prostoru D.

Ministru školství a kultury s. Františkovi Kahudovi a architektu J.Gočárovi bylo uloženo připravit na základě schváleného námětu rozpracování architektonických a výtvarných úprav souvisejících bezprostředně s novým umístěním urny s popelem soudruha Klementa Gottwalda.

Byla vypracována smlouva o předání celého objektu ministerstvu školství a kultury. Vnitřní technické zařízení se předává Karlově univerzitě.

Termín ke skončení těchto úkonů je 1.7.1962"

Sic transit gloria mundi. Milého Klému dali žehu a zahladili stopy. Náklady dosud nikdo nevyčíslil, ale byly astronomické. Ono to zbožštění něco stojí. Pyramidy sice místní otroci stavět nemuseli. Své životy zmarnili ale tak, že po nich stejně nic nezůstane. Paneláky těžko někdo přijede obhlížet za tři tisíce let. Stejně jako nezůstalo nic po velkém učení Lenina. Kromě hrobů a zkázy. Popel Klementa Gottwalda stejně jako popel jiných soudruhů nebyl vysypán někde za rozbřesku do Pražského kanálu jak to činili jeho pochopové jeho obětem, které nechal zavraždit, ale jsou pohřbeny na Olšanech. Občas přijdou soudruzi zaslzet a zahrozit nad hrobem živým pěstí sevřenou po bolševicku. Na nás je už jen aby naše děti jednou nechodili kolem mauzolea s tělem s bradavicí na tváři. Podotýkám, že jde o podobnost čistě náhodnou. Pokračování filmu Mumie se vrací by jsme totiž asi znovu nerozdýchali.