Staříček Parúbek kandiduje na ombudsmána

„Občané. Tož podivajte sa“, zařečnovali staříček Parúbek, hnedkaj co přestali bubnovat obecní policajt, kerý svolávali „lid“ a poždúrli si astrachánovú baranicu z čela. Šeci okolo nastražili ušiska aby ím nic neutéklo, lebo staříček je známá veselá kopa, vínapitel a pagáža vybíjaná a dyž už neco povijú, tož to stójí za to.

Ombudsmán staříček Parúbek v kroju.

Enem co sa staříček vymačkli na „úvod,“ poždárali sa ve fajce co ím furt zhasínala, že býl slabý tlak, alebo, že staříček slabo „tahli“, rozhlédli sa okolo seba a uviděli zhromážděných šohajú a cérek co čekajú na to, co z nich vypadne ven. Tož mocno zabafali, zahalili sa dýmom, že vypadali tajak kúzelník co létál na kúzelném kobercu a z teho tajuplného mraku tajuplno pronésli k davom ešče jednúc.

„Tož podivajte sa. Volby sú vyhrané, předvolební guláš zjezený, pivisko za dvě koruny vypité, flaše od sliovice prázdné. Tož nedá ně to a mosím sa pochlúbit tým, že to, čím ňa pověřili „zhora“ je hotové a vyřízené. Najvyšší bytost je se mnú naisto spokojená a ráj na zemi už přicházá – už si enem lehnút a čekat až donde a negdo nám bude házat pečené holúbata do huby. Tajak zme to slúbili“

Rozhlédli sa po „davoch“ tajak Napoleón před bitvú u Vatrló a pokračovali.

„Tož a včílškaj abych došél k temu hlavnímu. Šak ňa dobře znáte. Že sa celý život nikam „netlačím“ a su skromňučký. Šak máme s tetkú Parúbkovú dvě kozeny a jedného vola a zme s tým spokojení.“

Dyž staříček uhlédli ty překvapením otevříté huby okolo seba došlo ím, že trochu „přestřelili“ a rýchlo vykříkli.

„Tož šak pravdú je, že žádnéj funkce v tem parlamentě včílškaj nemám. Tož možu o sobě řéct, že sa nikam netlačím? Možu. Su skromný? Su.“

A staříček ve svojem řečnování pokračovali tajak kafemlýnek, co v něm tetka melú v nedělu.

„Tož vy legrúti, šak ste sami viděli, že dyž tí pajtáši dali hlasovat o kandidátoch na ombudsmána, tož, že sa málem pobili tajak v hody. Tož lesti na nekeho vyšlo najevo, že kradl alebo, že iný „kandidát“ by hrál malú dom sa neřéklo. Ale pravdú ostává to, že šeci propadli tajak „tunel Blanka“ a nekeho gdo by kúříl jednu za druhú a házal došlé dopisy do koša furt nemáme. Tož nezbývá než využit poslednéj šance kerú sem já.“

Staříček sa rozhlédli po luďoch, přivřeli jedno očisko tajak miškéř, dyž ho „při tem“ obecní býk švácne ocasem přes čuňu a dyž učuli tých udivených pohledů, začali tajak kovář Obrúčka rychlo kut železo, keré je ešče žhavé.

„Tož podivajte sa, já nekúřím tajak můj předchůdca, tož nemosím utrácat za tabák. A o tem, že šecky došlé dopisy tetka z Margarétú prodajú handrlákovi ani nemlúvím. Ale najlepší je na tem to, že každému řéknu svoje šalamúnské rady zadarmo, že ně za nich nemosí nic platit. Tož dyž to tak zesumíruju, tož na tem možeme šeci enem vydělat.“

A staříček za virblu obecního policajta - kerý tajak Zulukafr ohlašovali konec shromáždění - spokojeno odcházali kolem spoluobčanú, keří tam ešče dlúho potem stáli a hleděli do jedného fleka tajak trefená hus, lebo sa ím furt cosi nezdálo, za tetkú, kerá po celú dobu zvědavo naslúchala přes firhaňky. Tož kemu čest, temu čest, pastýřovi trúba.

Tož tak.

Pravda, je to enem fikca.

Ale nigdy neříkaj nigdy.

Lebo gdyž negdo říká, že sa nikam netlačí, "tlačí" ho cosi uvnitř.

A gdyž sa neví co s volem, tož ho přivážú ke korytu.

Miroslav Václavek

Šumperk