S mistrem Janem Husem přišel teror na zem

„Začali rozumně a pěkně válku pro krev Kristovu a již pak na konci stálo lakomství, lotrovství a ukrutenství, nenávist a krádeže. Co zahynulo lidí těchto let mečem, co morem a hladem. Nejprve trpěli sedláčkové, ale již všechno království trpí, pro hubení země bude za malý čas hlad. Knihy pryč se berou, neboť duchové bludní praví, že knihy jsou k ničemu, ani Písmo, pálí je a trhají, nebo prodávají cizozemcům.“ Husitský kněz Jakoubek ze Stříbra o době teroru nazývané husitská revoluce.

"Braň svú rukama chytněte, / Buoh náš pán zkřiekněte, / Bijte! Zabijte! žádného neživte."

Včera byl den výročí upálení Jana Husa. Ve světle filmů uměleckého prostituta Otakara Vávry, který točil za první republiky, protektorátu i komunistům to co se době zachtělo, byl onen muž v podání Zdeňka Štěpánka vznešeného tělesného zjevu, ztělesněním dobra, moudra, chraplavého hlasu, dlouhého vousu, tolerantní a levicový v myšlenkách i ve skutcích. Nic není více vzdáleno pravdě. Jan Hus byl bezvousé tváře, malé a tlusté postavy, který se zhlédl v myšlenkách Johna Viklefa a kterým propadl se vším náboženským fanatismem.

Výsledkem byla jeho pravda pro níž – všechna čest – postoupil i smrt na hranici. Zajisté tehdejší katolická církev byla dobrým terčem. A v mnohém lze s Janem Husem souhlasit i dnes. A také ještě v době nedávno minulé, by bylo velmi lehké jej následovat i v jeho osudu. Stačilo by jen zmínit moc a bohatství jiné církve, církve komunistické a už by to šlo na ten šup. Jen s tím rozdílem, že komunisté upalovali již bezduchá těla svých obětí. Jejich popel ovšem rozmetávala stejně důsledně jako ten Husův.

Nicméně dosti bylo relativizování a historických paralel. Podívejme se na jiný aspekt této národní legendy dané moci úřední a tím je husitství. K tomu abychom se o nějakém náboženském, politickém nebo filozofickém směru dozvěděli jaký skutečně je, stačí pohlédneme-li na ovoce jeho stromu. Podívejme se tedy, co vyrostlo ze semena Husovy pravdy. Je to strom na jehož větvích se houpou lidské lebky a na jehož větvích sedí krkavci navyklí na chuť lidských očí.

Husitství znamenalo totiž jediné - hrůzy. Občanskou válku, teror, masové vraždění, plenění a ty nejzběsilejší ukrutnosti jakých je člověk proti člověku schopen. To proč komunisté našli v husitech zalíbení a nechali o nich točit výpravné báje založené na lži, je zřejmé. Tito předběhli v teroru o staletí ruské bolševiky a zemi Českou zalili potoky krve, jako později i oni.

Jen den po smrti Václava IV. zachvátila Prahu vlna husitského běsnění. Město bez vlády, začaly drancovat davy lůzy, přiváděné náboženskými fanatiky a kazateli - prvotními komunisty – k šílenství. Mezi dny 17.–19. 8. 1419 byly vykradeny a vypleněny desítky kostelů a chrámů a cesty vedoucí z Prahy se zaplnily uprchlíky. Nicméně Pražský Hrad se dobýt nepodařilo Co se však nepodařilo toho roku, povedlo se roku následujícího.

Do Prahy přicházejí husitské posily přivedené řemeslným žoldnéřem a příležitostným lupičem Žižkou. Začíná vláda náboženského teroru proti němuž je dnešní Taliban k smíchu.

Ženám bylo zakázáno nosit hezké šaty. Nesměly nosit dlouhé vlasy. Na veřejnosti se směly pohybovat pouze bez ozdob a bez šperků. V hostincích byly zakázány jakékoliv kratochvíle, včetně karetních a jiných her. Tanec i hudba byly zakázány. Prostituce byla přísně potírána. Lidské chování začalo podléhat husitskému kodexu chování podle Písma svatého, který nemilosrdně trestal všechny se proti němu provinivší. Mimořádnému husitskému soudnímu tribunálu stačilo jen pojmout podezření a ten už takového podezřelého nejdříve okradl o majetek, a v lepším případě jen vyhnal z města. A kde nebyl čas zdržovat se s husitskou „spravedlností“ tam se prostě majetek ukradl i bez soudní frašky revolučního husitského tribunálu. O osudu majitele si nedělejte iluze.

Poté co byly Zikmundovy oddíly v Praze poraženy, se nám hnutí husitské lásky a spravedlnosti začalo šířit po vlastech českých.

U Tábora Žižka nechal prohlásit sektu pikhartů za kacíře a vyhladil je.

Asi samou náboženskou tolerancí.

U Jaroměře se zase obléhaným dostalo slibu míru a když město složilo před husity zbraně: „A když byl dán slib míru, nechali husity vstoupit do Jaroměře a oni všechny měšťany i jejich ženy svlékli do košil a vyvedše je z města, velmi mnohé utopili a jiné v polích lid lotrovský upálil.“

V Chomutově se učení Jana Husa zase vštěpovalo ženám přeživším masakr svých mužů a bratrů hranicemi a upalováním zaživa: „Nešlechetné ženy táborské spáchaly v Chomutově strašný zločin, neboť vyvedly z města ženy a panny a děti, oplakávající své muže a rodiče, pobraly jim peníze i jiné věci a zavřevše je do jedné viničné boudy, zahubily je plameny.“

Jak třídně uvědomělé – před upalováním těhotných žen je okrademe.

A v Prachaticích klesl člověk na úroveň vepře, jak píše ve své kronice Vavřinec z Březové: „Ukrutně zhubila ruka táborská po ulicích sto třicet pět lidí, ubivši je cepy a mečem jako vepře a osmdesát pět jich zavřeli v kostelní sakristii, zapálili sudy a slámu a beze všeho milosrdenství ty lidí upálili.“

A Vavřinec dále pokračuje.

„V jižních Čechách řádili husité jako Nero, nejkrutějšími mukami zvířecky zprovozovali ze světa katolíky.“

Na Velehradě bylo r. 1421 nelidsky upáleno 7 mnichů;

V Bechyni r. 1422 a 1428 byli řeholníci pobiti nebo upáleni, v Klatovech r. 1419 spálena jedna čtvrť a všechno její obyvatelstvo pobito;

Ve Zlaté Koruně bylo r. 1420 a 1425 mnoho mnichů umučeno;

V Sedlci pod Kaňkem r. 1421 pobili táborité do jednoho všechny zajaté kartusiány a cisterciáky;

V Jaroměři r. 1421 dostali kněží na vybranou: buď odpad k husitismu nebo hranici. 17 zvolilo mučednickou smrt pro Krista, 3 odpadli;

V Mohelnici r. 1424 si občané slíbili před oltářem, že raději podstoupí smrt, než by se zpronevěřili sv. víře. Muži byli pobiti, ženy a děti upáleny v chrámě v celkovém počtu 700;

V Říčanech a Rokycanech roku 1420 husité slíbili ženám a dětem volný odchod, pak je ale pochytali a upálili;

V Německém Brodě r. 1422 pobili husité 1500 lidí včetně žen a dětí tím, že je shazovali z oken radnice dolů na oštěpy, podobně v Turnově r. 1424;

Tedy žádná osvobozenecká válka proti cizákům, nebo snad za náboženskou svobodu, ale systematické vyvražďování a akty teroru a genocidy páchané na vlastním lidu z důvodu uchopení naprosté moci a nastolení náboženské diktatury. Přičemž onen výčet je pouze malinkým střípkem z mozaiky hrůz spáchaných husity na bezbranném obyvatelstvu.

Už jenom to, že celá země byla vydrancovaná, spálená na popel, uvržená na staletí do bídy a mezinárodní izolace a stala se jedním velkým hřbitovem, by mělo stačit k odsouzení. Oslavovat tyto náboženské šílence a bestie v lidské podobě, by mělo tedy patřit do minulosti. Pokud se tedy chceme opravdu řadit k civilizovaným národům a myšlenkově nesetrvávat v krvavé minulosti, přelakované národními barvami na barvotiskový obrázek.

Chápu ale, že se takové zemi lépe vládne.

O to hůř se v ní ale žije.

Miroslav Václavek

Šumperk