Rudý humanismus

Zpráva o situaci při výkonu trestů smrti s návrhem na odstranění nedostatků ze dne 26. 3. 1954, s. 1. Archiv ministerstva vnitra, fond A 2/1, sign. 647. Zprávu předložil ministr vnitra Rudolf Barák (později osobně zatčený Lubomírem Štrougalem (pozdější předseda vlády Československé socialistické republiky) a uvězněný v soukolí jež sám roztočil) politickému sekretariátu ÚV KSČ dne 21.4.1954

    Zpráva naprosto obchodním nezúčastněným tónem líčí poslední chvíle komunistických obětí na této planetě. Poté co bylo odsouzenému k politické vraždě oznámeno, že milost se zamítá (jak jinak) bylo mu rovněž sděleno, že příštího dne na úsvitu bude popraven.

    Nechme nyní promluvit přímo rudé stvůry: „Po odchodu senátu odsouzený není již umístěn na zvláštní oddělení, kde byl před publikací rozsudku, ale je dán do suterénu na samovazební oddělení IV. B do cely, která je již k tomuto účelu zřízena. V této cele jej střeží nejméně čtyři příslušníci NB [Národní Bezpečnosti] neustále po celou noc, a to při otevřených dveřích. V případě, jedná-li se o zvláště nebezpečného odsouzeného, jsou veleni další dva nebo čtyři příslušníci NB. Po celou dobu jsou ohřívána jídla, která mu byla posledním přáním povolena. Během noční doby je provedena návštěva v návštěvní místnosti za sítí, kam odsouzený musí býti předveden. Stává se v některých případech, že příbuzní odsouzeného se nemohou vzhledem k jejich různému bydlišti ve stejnou dobu dostaviti k návštěvě a na základě toho se odsouzený musí předváděti vícekrát za noc k návštěvě, protože jsou tyto prokurátorem povoleny. Po návštěvě příbuzných si pravidelně odsouzený vyžádá dopisní papír a tužku a píše dopisy příbuzným, při čemž musí být zvlášť bedlivě střežen, protože by si mohl vypíchnout oko, čímž by se zmařilo provedení výkonu absolutního trestu. Půl hodiny před výkonem absolutního trestu je odsouzený odveden do suterénu pod ústavní nemocnicí, kde vyčkává předvedení na otevřené nádvoří, kde se provede výkon absolutního trestu."

    Poté byla oběť Marxismu-Leninismu zavěšena za hrdlo na kladku a pomalu udušena. Žádné lámání vazu jakého se dostalu Saddámu Hussainovi ale pomalá, mučivá smrt trvající osm až čtrnáct minut.

    Před zlepšovacím návrhem soudruha Baráka popsaným výše byly vraždy Československých občanů komunisty prováděny následovně: Před výkonem absolutního trestu oznámila Generální prokuratura náčelníku Ústavu nápravných zařízení, kdy bude odsouzenému rozsudek ohlášen a kdy bude vykonán. Den před popravou odsouzeného předvedli do kanceláře a v přítomnosti zástupce Generální prokuratury, náčelníka Ústavu nápravných zařízení, dále prokurátora a předsedy senátu, kteří prováděli hlavní líčení, mu byl přečten rozsudek. Zároveň mu bylo sděleno, že jeho žádost o milost je zamítnuta a trest bude vykonán druhého dne za úsvitu. Zástupce prokuratury se zeptal odsouzeného na jeho poslední přání a tyto požadavky se zaprotokolovaly. Poté byl odsouzený odveden do zvláštní cely a tam - především proto, aby se předešlo „sebepoškození" - střežen při otevřených dveřích čtyřmi strážnými. Během tohoto času psal odsouzený obvykle dopisy příbuzným a známým, byl předváděn k návštěvám, o které požádal, popřípadě jej - když projevil toto přání - navštívil kněz.
Půl hodiny před výkonem absolutního trestu odsouzeného odvedli do suterénu pod nemocnicí. Zde čekal až do doby, kdy byl předveden na otevřené nádvoří ústavu, ozářené pro tuto příležitost silnými reflektory, kde se absolutní trest vykonával. Těsně před popravou se na nádvoří dostavila i komise ve stejném složení jako při oznámení trestu odsouzenému, to znamená zástupce generálního prokurátora, předseda senátu a prokurátor, kteří případ projednávali, zapisovatel, náčelník Ústavu nápravných zařízení a s nimi lékař ministerstva vnitra a duchovní, pokud o něj odsouzený požádal. Odsouzenci byl ještě jednou přečten rozsudek, načež popravčí na pokyn prokurátora trest smrti vykonal.
Poté podal popravčí hlášení o vykonané popravě, přítomný lékař po čtvrthodině ohledal mrtvé tělo a ohlásil prokurátorovi, že nastala smrt. Tělo bylo asi za půl hodiny sejmuto z popravčího zařízení, uloženo do rakve a ještě ten samý den převezeno na prosekturu k pitvě. Odtud byla rakev s tělesnými ostatky odvezena - většinou k pohřbení ve společném hrobě na hřbitově v Ďáblicích. V některých případech však byly tělesné ostatky popravených utajeně zpopelněny a zlikvidovány.
Tento způsob výkonu absolutního trestu se stal předmětem kritiky vysokých představitelů vlády a ministerstva vnitra. Především dvojí vyhlašování rozsudku během čtyřiadvaceti hodin, asi osmnáctihodinové čekání odsouzeného na výkon trestu, způsob výkonu trestu smrti velmi brzy ráno za účasti více osob, rozmluvy s příbuznými, jež často trvaly celou noc, a problém popravčích, kteří byli za tímto účelem vybíráni z dobrovolně se přihlásivších občanů z různých občanských povolání (za jednu „exekuci" dostávali odměnu ve výši 600 Kčs po měnové reformě v roce 1953), byly shledány naprosto nevyhovujícími. Zpráva pro jednání politického sekretariátu konajícího se dne 21. dubna 1954 konstatuje, že „široký okruh osob se seznamuje s výkonem absolutních trestů. Především osvětlování nádvoří je viditelné ze sousedních obytných domů, vězňové ve vězeňské nemocnici, která je v blízkosti [popraviště] mohou někdy sluchem sledovat výkon trestu, široký okruh příbuzných přichází do ústavu, vyhotovují se úřední listiny pro prosekturu a hřbitovní správu ... Tím se vážně ohrožuje ochrana státního tajemství."

      Jakou péči projevila Komunistická strana o to aby její oběti trpěly méně. KSČ byla vždy nositelkou pokroku a humanismu. Proto si s nimi podejme ruce, pan Švejnar to domluví, zasmějme se, udělejme tlustou čáru, co jsme si to jsme si a dívejme se na popisy komunismu laskavou optikou filmové kamery Pelíšků, Černých baronů a jiných filmů plných vynikajících hlášek. Všichni to chtějí. Kvůli těm třiceti korunám u lékaře. Oni to komunisti s námi vždycky mysleli dobře.
     Kdo by si 17.listopadu v onen posvátný sametový den počátku úsměvné revoluce, která vyvolala zájem i samotné Hanoi Jane Fondové vzpomněl, že 17.listopadu 1960 v 11,40hod. byl ve věznici Pankrác popraven poslední politický vězeň Vladivoj Tomek za takzvanou velezradu.