Proč Putina nepozvali do Polska? Protože to je totéž jako pozvat Eichmanna do Osvětimi

 "Všichni, kteří nepředpojatě studovali dějiny druhé světové války, vědí, že začala kvůli odmítnutí Polska uspokojit německé požadavky," tolik plukovník Sergej Kovaljov ve svém známém článku vydaném před deseti lety 

na webu ruského ministerstva obrany, ve kterém se tvrdí, že druhou světovou válku vlastně rozpoutalo Polsko tím, že na dle ruské strany Hitlerovy umírněné požadavky o odevzdání Gdańsku do německých rukou a vytvoření koridoru polským územím k němu nijak nereagovalo a vůdce tudíž byl nucen od pěti hodin ráno prvního září 1939 opětovat palbu.

Jak jsme se před několika dny dozvěděli tak ruské ministerstvo zahraničí vyjádřilo svůj úžas poté, co prostudovalo plán polských vzpomínkových akcí u příležitosti osmdesátého výročí vypuknutí druhé světové války, které se budou konat na gdaňském Westerplatte.

Což je poloostrov nacházející se jen malý kousek od vyústění řeky Motlawy omývaný z druhé strany mořem, která spojuje gdańský přístav s baltským mořem a kde dne prvního září 1939 ve 4,45 hodin ranního času bez vyhlášení války zahájil palbu na polské jednotky německý křižník Schleswig-Holstein, který dle německého tisku dlel v blízkosti Gdańsku jen proto, aby se námořní kadeti poklonili svým padlým druhům na vojenském hřbitově a položili tam květiny.

A ten úžas ruské zamini vydalo proto, že se mezi hosty pozvanými k tomuto aktu jaksi ráčí nenacházet Vladimír Vladimirovič Putin, prezident Ruské federace, ač mezi pozvanými na straně druhé nechybí představitelé ze zemí Evropské unie, NATO i zemí Východního partnerství.

A nejen, že ruské zamini vydalo úžas a podivení, ale spustilo již tradiční tirádu o zásluhách, v nichž Sovětský svaz přinesl největší oběti v boji proti nacismu atd., atd. Přičemž na počet nejvyšší oběti v druhé světové válce nepřinesl Sovětský svaz, ale Čína a vyjádřeno percentuálně k počtu populace, nejtěžší ztráty ve druhé světové válce přineslo na oltář svobody Polsko, jehož vojáci bojovali od prvního do posledního dne války na všech frontách, které jak na evropských tak na jiných válčištích byly. Včetně toho, že polská armáda za cenu tisíců padlých osvobodila východní Čechy.

Ale pomiňme prosím žonglování s čísly, která znamenají nezměrná lidská utrpení, protože bolest nad ztrátou milovaných a nejbližších nemá národnost a je zcela totožná pro všechny lidské bytosti a raději připomeňme, proč vlastně nechce Polsko na své půdě hostit prezidenta Ruské federace.

Je tomu tak nade vší pochybnost proto, že ačkoli se Rusko, když se mu to hodí, zajíká, jak nebojovalo s nacisty, ale na druhou stranu trpí naprostou ztrátou paměti, když si má vzpomenout, že druhá světová válka nezačala 21.6.1941, kdy se na svého východního spojence vrhlo nacistické Německo, ale mnohem dříve.

A to dokonce ještě dříve než onoho prvního září 1939, kdy na Polsko společně zaútočilo Německo a Slovensko, ke kterým se o dva týdny později přidal další agresor a to sám Sovětský svaz, ale spojenectvím mezi Německem a Sovětským svazem, bez něhož by k tragédii druhé světové války nikdy nemohlo dojít.

Protože ten, kdo umožnil Německu znovu rozvinout zbrojní průmysl a vystavět Deutsche Wehrmacht byl Sovětský svaz, který poválečnému Německu umožnil obejít Versailleskou smlouvu a na svém území rozvíjet ofenzivní druhy zbraní, včetně těch hromadného ničení a také tam studovali všichni architekti blitzkriegu.   

Rovněž i agrese vedená Sovětským svazem pod vymyšlenými záminkami proti Finsku a pobaltským zemím, které Sovětský svaz okupoval a jehož obyvatelstvo cíleně vyhlazoval masovým vyvražďováním a deportacemi na Sibiř do koncentračních táborů, kde byly statisíce Lotyšů, Estonců a Litvanů umučeny otrockou prací, hlady a zimou staví sovětskou diktaturu po bok nacistického Německa, nikoliv proti němu.

Na videu je zachycena vítězná přehlídka Rudé armády a Deutsche Wehrmacht, vykonaná na znamení vzájemného spojenectví v Brestu Litevském 22.9.1939 po porážce Polska. Přehlídce velí generálové Sergej Krivošejn a Heinz Guderian.  

A stejně jako je tomu s námi za válečnou agresi z roku 1968 proti svrchované ČSSR spojené se stovkami mrtvých a dlouholetou okupací spojenou s nevyčíslitelnými materiálními škodami se ani Polákům nedostalo ani slova omluvy za zločiny spáchané Sovětským svazem, natož pak nějakého finančního odškodnění. Tedy reparací. O výhrůžkách vedených z ruské strany na naši adresu ani nemluvě.

Naopak, jsme svědky dalších agresí vedených Ruskem – nástupnickým státem SSSR, proti svým sousedům, které kremelský režim nazývá hybridními válkami, což svědčí pouze o jediném.

A to o tom, že mezi Sovětským svazem, spojencem nacistického Německa proti Polsku v roce 1939 a Ruskem roku 2019 není ani ten nejmenší rozdíl. Včetně spojenecké paralely s dalším darebáckým režimem, kterým je komunistická Čína, jež po nacistickém vzoru tak objímá Rusko, až jsou mu kalhoty malé.  

Divit se tedy tomu, že ruský představitel Putin, který má ruce až po lokte od ruské, ukrajinské, čečenské, gruzínské a syrské krve a stojí na těch nejohavnějších lžích, z nich jednu jsem zmínil úvodem, nebyl pozván k výročí rozpoutání druhé světové války, může opravdu jen Rusko samotné.

Neboť, jakkoli mnohdy podobné příměry kulhají, či jsou přímo chromé, pak pozvat Putina na Westerplatte, je totéž, jako pozvat Eichmanna na výročí osvobození Osvětimi.

Miroslav Václavek

Šumperk