Po stopách mé polské rodiny, zavražděné NKVD

Historie nás má učit, to je její poslání, ale bohužel si ji až příliš často opakujeme, zdá se mi. A proto jsem napsal i tento velmi osobní článek.

Historie Polska je psána krví. Je tomu tak proto, že tato země a polský národ byl příliš velký a silný než by se dal podmanit. A tak i když před první světovou válkou ruská říše končila za Varšavou a v dobách druhé světové války i po ní, bylo Polsko podmaněno, nikdy se nevzdalo.

To je rovněž i příčina toho, že jsme svobodní i my, protože cesta za naší svobodou se začala v gdańských loděnicích roku 1980. A pak, když umírající SSSR uvolnil sevření, Poláci nadobro rozkopli dveře toho bolševického lágru a díky tomu, jsme udělali revoluci i my.

A proto jsem hrdý, že po krvi jsem součástí nezlomného Polska, po krvi prolité ze tuto zemi, za naši společnou svobodu.

Já, protože se o historii zajímám, neboť si ji rozhodně nechci zopakovat, jsem se totiž pustil do pátrání po mém prastrýci, jehož sestra byla moje prababička, tudíž je mé konstatování o krvi zcela na místě.

Zde máte mé svědectví...

Alois Lukavský (též psaný jako Alojzy Łukawski, narozen 16. listopadu 1878 v Prostějově), pocházel z rodiny prostějovských stavitelů majících vídeňské kořeny.

Sloužil nejdříve v Rakousko-Uherské armádě a na konci první světové války vstoupil do armády polské. Bojoval za polskou nezávislost a poté proti bolševické agresi u Varšavy.

V období meziválečného Polska velice aktivně působil v armádě, mimo jiné jako velitel 38. pluku pěchoty střelců lvovských (38 pp). Je uváděn jako kawaler (nositel) řádu Virtuti Militari, nejvyššího polského vyznamenání.

P.S. modře zvýrazněná část textu výše i níže je odkaz na Wikipedii, jehož stránka je mu věnována, jakožto i na další informace.

Jeho sestra byla moje prababička, tudíž jde o moji přímou pokrevní linii a proto se snažím zjistit to, zda v Polsku nežijí jeho potomci.

Jak se mi podařilo zjistit dále, žil ve Lvově v domě na ulici Kadecka 6. V meziválečném období odešel z aktivní služby v hodnosti plukovníka a stal se záložním důstojníkem a usadil se ve známém činžovním domě Hipolita Śliwińského na ulici Kadecka 6.

Obýval byt umístěný přímo nad bytem profesora matematiky Steinhause. Z knihy profesora Huga Steinhause máme i svědectví o jeho dramatickém konci v prosinci 1939.

Když Rudá armáda v září 1939 obsadila Lvov, stali se polští důstojníci terčem sovětských bezpečnostních složek. V prosinci 1939 vstoupili příslušníci NKVD do domu na ulici Kadecka 6 a zatkli plukovníka Łukawského přímo v jeho bytě.

Podle Steinhause provedli Sověti domovní prohlídku a agenti NKVD dokonce vyslýchali sousedy ohledně plukovníkových politických aktivit. Co se s ním stalo poté?

Přesné datum a místo plukovníkova úmrtí nejsou ve standardních encyklopediích s jistotou potvrzeny (oficiální polské zdroje často uvádějí pouze obecnou poznámku „zemřel po roce 1938“), úředně byl prohlášen za mrtvého v roce 1948.

Jakožto vysoce postavený důstojník polské armády, zatčený NKVD ve Lvově koncem roku 1939, však sdílel tragický osud tisíců dalších. S těmito nejpravděpodobnějšími scénáři: 1. Byl zavražděn na jaře 1940 v rámci tzv. ukrajinského katyňského seznamu (někteří vězni ze Lvova byli popraveni ve věznicích NKVD v Kyjevě, Charkově či Chersonu). 2. Mohl zemřít v jedné ze lvovských věznic (např. Brygidki nebo věznice na ulici Łąckiego), kde byli důstojníci drženi před popravou či deportací.

Každopádně o jeho smrti nelze dohledat žádnou informaci, protože byl zavražděn ruskou NKVD, jejíž archivy jsou uzavřeny. Každopádně budu pokračovat v pátrání po osudech mé polské rodiny, protože měl dva syny. Držte mi palce!

Jeho důstojnická šavle s monogramem.

Miroslav Václavek

Šumperk