Paroubek je mrzák.

Jedličkův ústav, je instituce založená v roce 1913 a provozovaná Spolkem pro léčbu a výchovu rachitiků a mrzáků v Praze, jemuž předsedal lékař Rudolf Jedlička. Jeho smyslem bylo navracet postiženým lidem jejich samostatnost, naučit je znovu žít, a z lidí závislých na pomoci druhých činit opět daňové poplatníky.

Nevideli jste deti utikat Mirka Topolanka? Ústav přežil jak dobu obou světových válek, tak demokracii první republiky, a rovněž i všechny zločinecké režimy, které se poté v této zemi za relativně krátkou historickou dobu vystřídaly. Dal tisícům lidí, jak těch od narození postižených, tak po ty, které postihl úraz, novou naději pro život, a naučil je postavit se opět na vlastní nohy. I když se jedná o invalidní vozík, nebo o berle, nebo o slepeckou hůl.

Dokonce ani nacisté jejichž oficiální stanovisko v případě tělesného postižení byla euthanázie, ani komunisté, kteří postižené lidi odklízeli stranou do ústavů aby nerušili štěstí pracujícího lidu pohledem na jejich handicap, se neodvážili vysmívat těmto lidem.

Vidět malé dítě na invalidním vozíku to rozradostní až duši vůdce oranžových komunistů Jiřího Paroubka, aby poté takové velké lidské neštěstí v malém dětském tělíčku, použil ve své zvrácené předvolební kampani, v níž se vysmívá ve své tuposti malým dětem, a užívá je coby příměru k lidskému odpadu.

"Já si myslím, že on (Topolánek) tam nevypadá, jako kdyby utekl z Jedličkova ústavu. Nebo myslíte, že ano?" Vůdce Paroubek v České televizi.

Pane Paroubku, jestli je na někom jeho osud vidět, a on je odkázán na invalidní vozík, protézy, či na chůzi po hmatu, a on najde v sobě sílu žít a čelit takovému osudu, je takový člověk pro mě odvážnější, lidsky zdravější a cennější než vy. Sice kulhá, tápe, nebo občas poprosí o snesení i s vozíkem ze schodů, ale skutečný mrzák a kripl jste pro mě vy. Pochopitelně, že duševní. Což není vidět na vaší chůzi, ale na způsobu jednání.

Jste arogantní hulvát. Nabubřelý, růžolící, vypasený chlap s pupkem a tučným kontem, vizáže a chování Martina Bormanna. Jste zdravý a na vrcholu sil i moci, o to jsou vaše výpady vůči nemocným odpudivější.

Chápu ale, že člověk postižený, nemocný a chudý, je terčem vašeho posměchu. Terčem posměchu vůdce Sociálně demokraturně komunistických horních deseti tisíc snídajících kaviár, žijících svůj sladký život za vysokými stěnami vil, a vozících si své tlusté zadnice v kožených sedadlech luxusních limuzín. Rozumím, že když někdo nemá miliony na účtu, soukromou kliniku, a dva rodinné domy jako váš fámulus MUDRath, že není hoden vaší úcty.

Žijete v bublině z peněz, přepychu, egoismu, drzosti i obyčejného kolotočářského buranství, a váš otupělý mozek plovoucí v požitcích, se neštítí ani takových odpudivostí, jaké jste pronesl na adresu nemocných dětí i dospělých. Nevidíte si oslněn výroky suity pochlebovačů do vlastní huby, a překročil jste poslední hranici, která dělí člověka od zvířat. Jste obyčejná hyena navlečená do lidské kůže.

Nezapomínejte ale na jedno. I ta vaše bublina, která se třpytí zlatem, luxusem, přepychem a mocí, a je zdánlivě věčná, jednoho den praskne a z vás bude opět jen to co jste. Tedy aparátčík normalizačního režimu. Tedy nula.

Pokud se ve své mravní otupělosti domníváte, že vaše omluva "V Dobrém ránu s ČT jsem použil příměru, proti kterému se ohradili pracovníci Jedličkova ústavu. Ačkoliv se jedná o hovorový obrat, který již dávno ztratil konkrétní obsah, přiznávám svoji chybu a omlouvám se za ni pracovníkům i pacientům," něco napravuje, jste na omylu. Jen ukazuje celou vaši osobnost v naprosté nahotě, a že stojí až po uši v žumpě.

Užívat takové příměry totiž NIKDY NEMĚLO a nemá, pro slušného člověka žádný obsah. Užívá jich pouze lůza. Je to stejný „humor", jako „vtipy" o židech v koncentrácích.

Jste přímo ztotožněním pořekadla, které praví, že prázdný sud nejvíc duní.

Nic z vás nevzešlo ani nevzejde.

Nula od nuly pojde.

Kromě dluhů.

Miroslav Václavek
Šumperk