Paroubek je chudý jak kostelní myš

„Je zajímavé, že Roko bylo jméno mého papouška." Jiří Paroubek novinářům na vysvětlenou ke krycímu jménu Kandidáta tajné spolupráce s StB.

Jsem chudy jak kostelni mys, na pude jsem mival svou skrys, kdyz mi dat nechces, ja vezmu si sam, zamek jde lehce a adresu znam, zlato jak zlato, dolar ci frank, tak jsem sel na to do National Bank. Že by už tehdy Státní bezpečnost uměla číst myšlenky a skenovat duševní pochody odehrávající se v mysli mladého socialistického nadějného kádra, vysála mu z mozkových závitů jméno jeho opeřence pohupujícího se na bidélku, a zneužila identity ubohého ptáčka k nekalým rejdům a házela tak blátem po ctihodných šedinách velkého kormidelníka? Možné je všechno. Já jen šeptem dodávám, že udavač či potencionální udavač jímž každý KTS (Kandidát tajné spolupráce) byl, si své krycí jméno většinou vybíral sám.

Jen člověk takových morálních kvalit a úrovně smí žádat jménem lidu o demisi vládu. Už popáté.

„Schůzka proběhla bez závad. KTS ROKO se jeví jako inteligentní člověk, má přehled o politickém dění, odsuzuje osoby s protisocialistickými názory, obzvláště z okruhu CH-77."

O genialitě a přitažlivosti myšlenek dřímajících v jeho mozku se vyjádřila sama StB. Co čas a důstojník Tajné komunistické policie podporučík Stanislav Sůva prověřil, to voliči nerozděluj! Byl by to hřích. 

"27. února 1979 se uskutečnila schůzka v Grilu Jalta. Jmenovaný (KTS ROKO) se na setkání po předešlém kontaktu v jeho zaměstnání dostavil včas. Během rozhovoru se choval normálně, nejevil známky nervozity, hovořil plynule a oplýval bohatou slovní zásobou."

Tak podívejte se. To mu zůstalo. Včetně zaujetí pro lepší a jasnější zítřky bez ODS.

„No, já si myslím, já si myslím, že oni komunisté také sledují nějaký možná vyšší cíl, nechci je, nechci je přeceňovat, ale myslím, že oni chtějí ukázat, že jsou stranou, která je schopna se ztotožnit s demokratickým pořádkem. A já bych chtěl říct jednu věc, že v této chvíli není Česká republika v situaci února 48, protože málo platné, ale v čele vlády není komunista, v Kremlu není Josif Vissarionovič Stalin, ale sedí tam někdo jiný, neexistuje Kominterna, neexistuje Sovětský svaz, ani sovětská armáda připravená zasáhnout, neexistuje nějaká představa komunistů o světové revoluci, já si myslím, že tohle strašení komunisty má jenom jeden cíl, a sice nahradit vlastní programovou bezradnost. Já dnes vidím mnohem větší nebezpečí v ODS než v KSČ." Jurij Paroubek pro BBC o zločincích, kteří v této zemi zavraždili deset tisíc jejích občanů, 21.4. 2005.

Dle jedné teorie vyslovenou jedním udavačem, prý velikáni a géniové, StB zajímali jaksi primárně a tudíž z toho plyne, že co udavač komunistického Gestapa, to významná osobnost. Jen úplná bezvýznamná nula, která ničeho nedosáhla (dle postkomunistického newspeaku) a proto tak smí jen makat, platit daně a držet hubu, není udavačem. Minimálně polistopadové doby tomu nasvědčují. Agenty a kandidáty spolupráce StB - umělci, byznysmeny, politiky, kapitány průmyslu a kádry všeho druhu - se to ve vrcholných patrech společnosti jenom hemží. Nóbl panstvo se pozná jen podle toho, že figuruje v některé z knih hanby této země jež vedly zločinecké bezpečnostní organizace komunistického státu.

Z čehož plyne, že jsem beznadějným plebejcem.

Říká se, že ryba smrdí od hlavy. V tomto případě máme ale co do činění se saní, neboť těch hlav jimiž smrdí tento stát a jeho správa, je příliš mnoho. Usekneš jednu a hned jich vyroste dalších pět. Jedna ctihodnější a upřímná než druhá. Tu známý ocelobaron Chrenek a mecenáš Komunistické strany sociálně demokratické přispěje pěti miliony na charitu-vysokohorskou chalupu Michaela jedné z manželek velkého předsedy, a tady odkoupí poctivé akcie upřímného Standy. Tady se provozuje nevěstinec na posvátné půdě krajského výboru sociálně demokratických myšlenek, a jinde se spřádají vize spravedlivé společnosti, zatímco na pokojích spí bílé maso importované ze země kde zítra již znamená včera po noční šichtě.

Pecunia non olent. Jakoby jsi císaři Hadriáne glosujíce svůj výnos o zpoplatnění veřejných záchodků, že peníze nepáchnou, znal naše sockomunisty. Těm také peníze nesmrdí. Ale jen ty poctivé, které se nesmí závidět když jde o doktora Grosse jak pokáral veřejnost Ďuro Paroubek, a jimiž se dosahuje blaha. Od pradávna. Jako když premiéroval a o své vládě prohlásil: „Této vládě především a v nejvyšší míře půjde o veřejné blaho občanů." Pak je zřejmé, že v jeho supermozku utkvělo některé z hesel vyvedených z polystyrénu na rudém sukně jimiž se zakrývala otlučená omítka, v době jeho náměstkování, neboť: „Cíl politiky KSČ - blaho člověka!" Je to ale pochopitelně jen ten samý převlek jaký užívá jiný udavač Nohavica, když převlečen za ošuntělého a zanedbaného potulného pěvce cestujícího stopem a nocujícího v příkopech u cest, pěje za doprovodu otlučené kytary, že je chudý jak kostelní myš až na něm vlákna z ručně pleteného svetru vlají. Ono by se to publiku asi nelíbilo kdyby zpíval, že vydělává deset milionů kaček ročně - které mu zajisté přeji. Kde by ale byla veškerá image barda a o pomíjejícnosti světa se nezajímajícího trubadúra, tvořícího v nevytopené podkrovní světničce a dávajícího apely na morálku dvacet čtyři hodin denně?

Ale bohužel to funguje čím dál víc. Svět a posluchači trubadúrů prostě chtějí být klamáni a chtějí naslouchat líbivým melodiím i slovům.

Jak ty vlády blaha dopadly už víme. V jednom případě se stříhaly ostnaté dráty za všeobecného úpadku, a v případě druhém, cinkaly na podlahu padající nábojnice na křtinách jeho knihy.

Tak to dopadá když na náměstích necinkají nábojnice, ale klíče.

Tak mě ještě na závěr napadá, o kom to jen Miroslav Macek píše.

„Stát se za bolševika náměstkem v tomto ‚proslaveném‘ podniku, to nemohla být malá svině." Miroslav Macek o náměstcích v podniku RaJ.

Nevíte?