„Z vůdcova vrchního velitelství je hlášeno, že náš Vůdce Jiří Paroubek padl za socialismus dnes odpoledne ve svém velitelském stanovišti v říšském kancléřství, bojujíc do posledního dechu proti kapitalismu. 30. května jmenoval Vůdce svým nástupcem velkoadmirála Sobotku.“ Tato parafráze úředního hlášení o konci socialisty Adolfa Hitlera je svojí paralelou s pádem vůdce KSČSSD až zarážející.
„Ty zákony, které jsou potřeba ve prospěch této země, lidu této země, budeme schvalovat i třeba s komunisty, a kdyby tady spadli marťani, tak je budu schvalovat třeba s marťany, budou-li členy Poslanecké sněmovny!“
A nejenom to. Oni nám oba dva zaslali dopisy ze záhrobí, obsahující jejich politickou závěť. Tedy führer Jiří Paroubek z hrobu pouze politického. Jeho kolega socialistický revolucionář a levičák Adolf Hitler z hrobu poblíž bunkru, stojícího na zahradě říšského kancléřství.
Jak jeden tak druhý ze své porážky ve své politické závěti neviní sebe. Svoji nadutost, aroganci, nekompetentnost a přesvědčení o predestinaci spojené s obrovským úkolem pro blaho lidstva, ale všechny okolo. Aby si závěrem svého psaní jak jeden, tak druhý, udělali pořádek ve straně.
Manželé Paroubkovi, jichž jako národ nejsme hodni a bez nichž si ani ruce neumyjeme když nebudou chtít, ústy Jiřího Paroubka ze své politické smrti viní imperialistické novináře a šťouraly všeho druhu. Souznění s dýkou do zad vedenou židovským kapitalistou, jen díky níž prohrálo Německo první světovou válku je zcela evidentní. Další socialistická legenda je na světě.
Ve své závěti Paroubek opěvuje sám sebe jakožto mesiáše, který přišel na tento svět s poselstvím nebe na zemi a vlastně i zvítězil. Lépe by to nenapsala ani Petra Paroubková. Na rozdíl od Evy Braunové, která si podobné chvalozpěvy na vůdcovu velikost nechávala do soukromí Berghofu ke kávě a šlehačkovému dortu a veřejně Adolfovy konkurenty nenazývala mravenečky a svého Dolfíka titánem.
"Manžel nemá důvod s panem Zemanem chodit do debaty, preference jeho strany je desetkrát menší, nebyl by rovnocenným soupeřem. Byl by to souboj titána s mravenečkem." Petra Paroubková
Pouze spiknutí delirantních novinářů financovaných vojenskými kruhy imperialismu, spolu s hrstkou zaprodanců, samozvanců a zkrachovanců, kteří nevolili KSČSSD připravilo manžele Paroubkovy o prebendy, vládní vily, papalášfára, statisíce měsíčně, posty nejvyšší a především o moc zpečetěnou krví s komunisty.
Z povolebních reakcí tohoto přízraku lze vyčíst jakou míru nenávisti tento nemrtvý projevuje a čeho by byl schopen kdyby na svoji moc zaštítěnou komunisty dosáhl. Stačí začíst se do jeho fantasmagorických obvinění z astronomických dluhů, které má údajně na svědomí jeho protivník. Včetně žonglérství s u diktátorů frekventovaným slovem defétismus. Jediný rozdíl je ten, že Jiří Paroubek na rozdíl od Adolfa Hitlera za defétismus nemůže věšet.
A když si člověk nakonec porovná nějakou tu pasáž z politických závětí obou mesiášů až ho z toho zamrazí. Z té myšlenkové jednoty. Z těch výhrůžek BOJEM - že by se rýsoval křest knihy Mein Kampf II. v restaurantu Monarch?
„Ať jsou si konečně vědomi, že náš úkol, výstavba nacionálně socialistického státu, představuje práci pro nadcházející staletí - úkol, který jednoho každého zavazuje sloužit společnému zájmu a své vlastní výhody oproti tomu nechat stranou.“ Adolf Hitler 29.dubna 1945
„Nic není ztraceno, i když to bude těžký boj. ČSSD nese obrovskou míru zodpovědnosti za obyčejné lidi a bude potřebovat jednotu a tým zkušených lidí, kteří jsou na podobný boj o charakter nejen naší strany a její politiky, ale také české společnosti, připraveni.“ Jiří Paroubek 2.června 2010
A potom se může začít radovat. Socialismus a koncentráky u nás nebudou. Ani kdyby se MUDRath sebevíce Hitlerem a jeho recepty na jasné socialistické zítřky zaklínal.
Miroslav Václavek
Šumperk
