Jak je možné se v médiích dočíst, pražské zastupitelstvo hodlá na jednom ze svých zasedání provést akt přejmenování náměstí Pod Kaštany, kde sídlí velvyslanectví zla, tedy zastupitelský úřad Ruské federace v České Republice.
A to na náměstí Borise Němcova.
Ona samotná budova v níž sídlí rezidentura FSB a GRU doplněná o pár „diplomatů“ má bouřlivou historii a není od věci ji při této příležitosti připomenout. Neboť se jedná o vilu původně patřící židovské rodině Popperů, která byla po okupaci v březnu roku 1939 coby židovský majetek majitelům zabavena, když rodina stačila v roce 1938 uprchnout do Londýna a unikla tak nacistickým táborům smrti.
Pokud byste si však mysleli, že po takzvaném osvobození v máji 1945 bylo spravedlnosti učiněno zadost a nacistická zvůle byla napravena, hluboce se mýlíte. Protože vila s rozsáhlými pozemky bratru za dnešní miliardu korun českých, byla dekretem prezidenta Beneše ukradena podruhé a darována SSSR jakožto výraz poddanství novému pánu sídlícímu v Kremlu a oběti nacismu takříkajíc utřely hubu. A to dodnes, protože žádná náhrada škody se dosud neuskutečnila. Ostatně tomu se snad soudný člověk ani nemůže divit.
Ale pojďme dál, příběh náš tímto nekončí, nýbrž začíná.
Po dlouhá desetiletí byla jak budova, tak i náměstí Pod Kaštany přímo ztělesněním zločineckého komunistického režimu, neboť zde se rozhodovalo o tom, kdo u nás bude vládnout a kdo bude pověšen a v mnohém se na této praxi nezměnilo vůbec nic. Neboť kádry z Prognostického ústavu, tedy afiliace KGB v tehdejší ČSSR, zastávaly a zastávají mnohé vysoké posty, kde pracují pro své ruské chlebodárce dodnes.
Protože bez ruských peněz by pan prezident dnes leda tak bloumal po chodbách svého vysočinského vyhnanství, kam se uchýlil po svém debaklu v prezidentské parlamentní volbě, kdy jej odmítli volit i zástupci jeho vlastní politické strany. Protože jej dobře znali. Na rozdíl od mnohdy hodnotově, kulturně a politicky negramotného voliče, kterému jej ve volbě veřejné prodaly reklamní agentury financované ruskými penězi. Ovšemže ale zajisté, že do čista vypranými a křišťálově čistými.
Tedy se není čemu divit, že Rusko plným právem pana prezidenta považuje za svého zaměstnance a on se tak rovněž i chová. Stačí pohlédnout na jeho tradiční srpnová mlčení k sovětské okupaci roku 1968 i na míru patolízalství, kterou k ruskému režimu Vladimíra Putina prokazuje, aby bylo zřejmé, že jde o kolaboranta s cizí, naši zemi nepřátelskou mocností, pracujícího proti zájmům ČR.
Boris Němcov, jehož památku tak po americkém Washingtonu, litevském Vilniusu a ukrajinském Kyjevu hodlá Praha uctít, byl ruský liberální opoziční politik, jehož kritika byla Vladimíru Putinovi natolik nepříjemná, že jej, jako mnohé jiné, nechal odstranit. Tedy jak tomu již v Rusku tradičně je, zavraždit.
Což o to, takových případů bylo a je celá řada. Stačí připomenout otravu dioxiny ukrajinského politika Viktora Juščenka, který jako první Ukrajinu nasměroval pryč ze smrtelného objetí Moskvy.
Rovněž otrava poloniem vykonaná na jiném kritikovi moskevského režimu, Alexandru Litviněnkovi, útoky vykonané ruským nervově paralytickým jedem Novičok na Sergeje Skripala a jeho dceru, jakožto i poslední vraždy kritiků Kadyrovova islamistického prokremelského režimu v Čečensku, hovoří o tom, že vraždy politických oponentů Kremlu jsou v Rusku zcela běžnou praxí.
Ovšem Boris Němcov byl ze všech oponentů pro Putinův režim nejnebezpečnější. Dokázal totiž pojmenovat to, že Putinův režim je hluboce zkorumpovaný, dokázal přivést tisíce lidí do ulic, veřejně hovořil o tom, že válka na Ukrajině je válkou Ruska proti této zemi, protože Ukrajina se odvážila vymanit se a osvobodit z ruského područí a dokázal dát lidem v Rusku samotném odvahu a vést je do moderní, svobodné, civilizované, vzdělané a demokratické společnosti.
Do společnosti, která svého nesmírného přírodního bohatství nevyužívá pro hrstku zlodějů a darebáků kolem Putina, ale která jej užívá k důstojnému životu celé společnosti v celé jeho šíři a spektru.
Putin se domníval, že výstřel do Borise Němcova tak bude tečkou za celou nepříjemností, chvíli, že se o tom bude psát, ale za chvíli svět zapomene a všechno poběží opět při starém. Což se ovšem nestalo a Praha se tak stane dalším městem, které připomene jeho památku natolik výrazně, že Putinovi se nepochybně zvýšil tlak a on si svého zaměstnance na Hradě nepochybně postavil jej do latě.
Proto ona hysterická reakce pana prezidenta, který se roztřásl jako proteinový puding, kterým je po svém pobytu v nemocnici, kdy byl prohlášen za živého udržován v provozuschopném stavu a ústy svého poskoka a dřístala, který si vzhledem ke své bezvýznamnosti nezaslouží ani být zmíněn, počal trousit své obvyklé slinty a přejmenování náměstí s ukradenou vilou nazval projevem čecháčkovství.
Inu ona bezmoc zastupujícího ruského protektora bez ruských tanků v podhradí nemohla být deklarována nijak jinak a výrazněji než právě takovým projevem zoufalství, neboť přes určitý vliv je funkce českého prezidenta ceremoniální a moci prostá a pan prezident může leda tak v hrdle kloktat vulgarity. O nějakých represích vůči pražskému magistrátu si může totiž leda tak nechat zdát a ten zcela nepochybně i přes jeho bezmocný kvikot ono přejmenování odhlasuje.
A tak mi nezbývá, než říci jediné.
A to veliké a hlasité: PRAHO, DĚKUJI!
A jak říkal pan prezident Václav Havel, že ale až to bude nejblbější, tak se to začne obracet k lepšímu.
Tak už je to tady.
Protože.
Velvyslanectví Ruské federace v České republice
nám. Borise Němcova 1, 160 00 Praha 6, Bubeneč
To je prostě nádhera!
To je jako.
Velvyslanectví Velkoněmecké říše v Republice Československé
Židovské náměstí 1, 160 00 Praha 6, Bubeneč
Miroslav Václavek
Šumperk
