Padouch nebo hrdina my jsme jedna rodina a Paclík prát nechtěl

„Podle mě už je vše ložené, celé je to jen hra a pan ministr má vybraného člověka, který se po zádech jiného člověka vyšplhal nahoru, potom mu pozvracel hlavu, utekl k panu Johnovi na ministerstvo a teď se bude chtít asi potřetí do policie vrátit. Je to pan Viktor Čech.“ Tolik exministr vnitra za ODS Ivan Langer, ve svém pondělním provolání k národu ve věci policejního prezidenta.

Heavy metal

Maškaráda kolem nového policejního prezidenta, kdy ten starý byl odejit kvůli vynášení informací o krádeži tří miliard korun ve stádiu pokusu ministerskému předsedovi jeho spolustraníky, se uzavřela. Ježovovská postavička frekventanta pohotovostního pluku VB a brigádního generála Oldřicha Martinů v olivrejované uniformě portýrského střihu, se zlatem obšitými klopami jako z pohádek tisíce a jedné noci a s tolika metály, že sám Leonid Iljič Brežněv se závistí obrací v hrobě, odešla do historie. Doufejme.

Ministerskému předsedovi o tom, že je policejní prezident nový přišla sms a on se rozhodl, že se definitivně stane smutnou postavou, když se onu nevýznamnou skutečnost jal hořce veřejně komentovat. Jak neviditelně přišel a je, tak i odejde a bude, aby po něm zůstala spoušť a zkáza na pravici.

Tak už to v případě vlád Václava Klause, jehož je Petr Nečas pouhou loutkou, peskovanou svým pánem i před koaličními partnery, již tradičně chodí. Hospodářský marasmus, ekonomické a politické diletantství, arogance moci, právo džungle, pošlapávání zákonů, pohrdání občany. To jsou průvodní jevy velmi dobře známé již devadesátých let, které skončily hospodářským kolapsem Klausova pseudokapitalismu.

Ivan Langer, nyní vykroužkovaný voliči v posledních volbách a mylně komentující výměnu svého policejního prezidenta za jiného, je přímo etalon této měrné soustavy a jeho poslanecko ministerské vystoupení na volbě Václava Klause prezidentem, patří do zlatého fondu mafiánských praktik, vydávaných za pravicovou politiku.

"Vytíráš si prdel s těma ostatníma. Jinými slovy říkáš, že tihleti, tihleti si vytřou prdel s tam těma. Tak já ti to povím, jaká hra kolem toho byla. Jaká špinavá hra kolem toho byla, kolik lidí půjde bručet!"

Posledně zjevená aféra s praním policejního špinavého prádla, je tak nevyhnutelně přímo vzorová. Protože ukazuje na mnohé skutečnosti mající kořeny, k nimž Václav Klaus ODS nabádá se navracet, v oněch devadesátých letech. Ráji to „obchodníků“ s lehkými topnými oleji a jinými zločinci. Pardon – kapitány průmyslu.

Tomáš Paclík v rozhovoru o zakázce na čistotu policejního sboru, v němž mu teče do bot jako kloboučníkovi ve filmu Rozpuštěný a vypuštěný, říká, že ho vlastně k tomu donutili a zapírá tak, že by mu svatý Petr mohl závidět. Ivana Langera téměř nezná, smlouvy jež mu vlastně proti jeho vůli vnutily desetimilionové zakázky ukázat nemůže, protože je vázán mlčenlivostí.

To, že ony smlouvy o několik dní později ráčily na ministerstvu vnitra raději zmizet, bylo tedy snad až nevyhnutelné. Krakatice má dlouhé chapadla.

Ale třeba se jedná jen o náhodu a Tomáš Paclík i exministr vnitra Ivan Langer jsou čistí a bílí jako okvětí bílé lilie. Protože když jde o náhodu, těch je v tomto v případě více než dost. Jen posuďte sami.

Ivan Langer úplnou náhodou pronajímá kanceláře firmě Tomáše Paclíka. Ten zase byl náhodou členem představenstva firmy Morpa, kterému předsedal Milan Šišma, později odsouzený za plánování vražd, když se bylo potřeba zbavit svědků kšeftů s LTO. Ivan Langer se také úplnou náhodou setkává s bývalým esenbákem a komunistou Vratislavem Kutalem, partnerem Milana Šišmy, na Kilimandžáru, kam si shodou okolností oba pánové zajeli na výlet coby jeho účastníci v jednom termínu. To, že firma Tomáše Paclíka poskytovala servis pokud o daně jde firmám vlastněným panem Kutalem, je jen zákonitým vyvrcholením celé popsané série náhod, popisovanými tu a tady zlolajnými a úspěchu nepřejícími médii, jakožto indicie závažné kriminální činnosti.

Lze tedy s naprostou jistotou prohlásit, že kruh jmen Langer, Paclík, Šišma a Kutal uzavřený firmou Dočista na ministerstvu vnitra této země, je evidentně pouhou shodou náhod.

Al Capone byl ubohý žabař a břídil, když si to neuměl zařídit s náhodou. To, že byl natolik neprofesionální a neměl svého ministra vnitra, ani někoho kdo by tam včas ztopil smlouvy, si rozhodně zasluhovalo Alcatraz.

To, že se Standa Gross stal přes noc multimilionářem z povolání a Jaroslav Palas hoteliérem, jsou náhody jiného a přesto totožného kruhu.

Jsme země čistých rukou. Ruka tu ruku myje.

Modrá ruka ruku oranžovou a obě ruku rudou.

Na větší špínu máme prádelny.

Miroslav Václavek

Šumperk